Téma Měsíc/Saturn v dnešní ranní astrologii může vyvolat pocit, že něco dosáhlo data vypršení platnosti. Něco je vyčerpané nebo unavené. Něco se nepohne ani nepohne dál. Něco, na čem jsme byli na vrcholu, nás teď přemáhá. S čtvercem Ryb/Střelec je někdy v našem hledání pravdy nebo vyššího poznání dosaženo určitých hranic. Na druhou stranu, někdy v nás může čtverec Měsíc/Saturn odrážet prostou vážnost, stejně jako touhu po dobrodružství nebo osvobození od „známého“. Měsíc v Rybách často přináší zastřenou kvalitu.. věci nejsou tak, jak se zdají, nebo se snadno necháme oklamat nebo přesvědčit. Je také snadné, aby nás naše nálady izolovaly od ostatních nebo naše duše toužila po doširoka otevřených místech osamělosti, pomalosti a introspekce. Můžeme se také ocitnout na vnější straně něčeho… naslouchat hlasu světových důvodů nebo obav, a přesto podivně vzdálení, rezervovaní nebo ambivalentní.
Vzhledem k tomu, že Merkur právě odešel do retrográdnosti ve znamení Vodnáře , mohli bychom se hlouběji podívat na tuto myšlenku ambivalence, která je jako nepochopená sestřenice oblíbené dcery Merkura retrográdního, „introspekce“.
Slovo ambivalence znamená „obojí; silný“ a nese asociativní rezonanci se slovy jako „okolní“ (obojí, obklopující) a nejednoznačné (obě znamenají, kolem obou a putování). Během retrográdnosti Merkuru často říkáme, že je dobrý nápad „jít dovnitř“ nebo „utišit mysl“ nebo „revidovat své myšlení“. Problém je v tom, že používat tento druh jazyka o retrográdním období Merkura je jako když se hlasitý kapitán fotbalového týmu snaží naučit skupinu mladých anglických majorů číst Shakespeara.
Co vlastně retrográdní Merkur vytváří není o „vnitřním místě“ versus „vnějším místě“. Retrográdní rtuti nejsou o introverzi versus extroverzi a nejsou o opakování starých myšlenek za účelem jejich opravy nebo zlepšení. Častěji jsou o ambivalenci…o kroužení dokola, které vytváří okolní světlo v mysli mysli, o obojím/a bloudění, které je naprosto nezbytné pro pošetilé narážení na skryté předměty a sexuální magii.
S takovou hrůzou si přiznáváme, že v nás, odpočívající, ale bdělí, bdělí, ale lhostejní, je zvířecí duch, jehož neviditelná mantra se stále znovu opakuje, jako když tygří ocas mává sem a tam:„Je mi to jedno. je mi to jedno. Je mi to jedno.“
Aby bylo jasno, nemluvíme o „je mi to jedno“ kruté lhostejnosti nebo netolerance. Ne „je mi to jedno“ hipsterského ega nebo intelektuální blahosklonnosti nebo postmoderního Buddha baru s ateistickou hrdostí. Mluvíme o „je mi to jedno“, které sleduje všechny věci uvízlé ve slunečním světle. Stejně jako Merkur mění polohu z večernice na jitřenku, je pohlcen Sluncem. Normální postavení Merkura jako posla mezi světy, symbolizované jeho ranními a podvečerními pozicemi (oba okolní denní doby), se vyjasňuje právě proto, že jeho normální ambivalence mizí. To je důvod, proč jsou někteří lidé neuvěřitelně posedlí a impulzivní ohledně nápadů a myšlenek během retrográdních hodnot Merkuru (protože Merkur je pohlcen jedinečnou agendou Slunce) a astrologové vám navrhnou „otočte se dovnitř a počkejte, až to skončí“. Ale zase tomu něco uniká. Je to jako říct:„Počkejte, až do vás tyran skončí, a pak se můžete vrátit k normálu. Možná se naučíš pár věcí, zatímco tě bude zmlátit taky!" Na hlubší úrovni to není o čekání na něco nebo o přijímání. To by znamenalo číst Merkur v TERMS singulárním Slunci. Když se na to podíváme opačně, začne to být o čtení Slunce v termínech Merkur...jasnost a ústřední postavení dané oboje, bezúčelnému bloudění a síle okolního světla.
Pro vezměte si například volání terapeuta, léčitele nebo poradce. Někdo, kdo naslouchá a vydává svědectví o životech druhých. Samozřejmě na jedné úrovni bychom mohli mluvit o zmírnění bolesti a utrpení, „léčivé práci“ a soucitném srdci a tak dále, ale na jiné úrovni, možná ještě důležitější, je okolní světlo v očích terapeut, který může být viděn nebo cítit, dokonce potvrzen neustálým proudem setkání s lidmi, kteří uvízli nebo se zdá, že uvízli ve svých vlastních světlech. Oko rtuťového terapeuta není „objektivní“ oko, ale spíše oko obou/a oko, oko obklopující, jako pozorný pohled soumrakového tygra, mocné, protože nezaujaté, ostražité, ale ne hladové, dravé, ale nepronásleduje. Síla života pro zvířata z džungle i pro tygry je dána této dynamice sledování a sledování...smyslnosti „Mohl bych, ale je mi to jedno“, která se vlní našimi nejbujnějšími prostředími.
Terapeute nebo ne, tento soumrakový tygr existuje v každém z nás a příliš často si jeho ambivalenci pleteme s krutostí nebo jeho atmosféru s hanbou. Snažíme se z jeho tiché síly udělat teologii a na zásuvku se spodním prádlem, přímo před naše kosmetická zrcadla osvětlená lampami, umisťujeme hlavy buddhy s prázdnými tvářemi. Po čem saháme? Není to jen klid nebo mír. Není to jen dobrá cena za plnohodnotné potraviny a vlastní tašku, kterou si vezmete domů. Je to také o irelevantnosti. Jde o smyslnou kvalitu irelevantnosti, která vytahuje myšlenky z jejich nejkoncentrovanějšího světla do odstínů rtuťovitého putování. To tlumené světlo, které nás uklidňuje, a tygří ocas se znovu pohybuje… sem a tam:„Je mi to jedno. je mi to jedno. Mohl bych, ale stejně je mi to jedno.“
Neuvažujme tedy právě teď jen revidovat, revidovat nebo přehodnocovat své myšlenky. Nechoďme jen „dovnitř“ nebo jakýmikoli jinými pokyny Mercury, které nám dávají kapitáni našich fotbalových týmů New Age. Místo toho se podívejme, jestli se dokážeme zachytit sami v našich světlech, jiní chyceni v jejich… a pak se pohybem dál skrz stíny vraťte k tomu vlnícímu se napětí, té tiché svalové síle naší nejhlubší ambivalence.
Modlitba :Tygere! Tygere! hořící jasně
V lesích noci,
Jaká nesmrtelná ruka nebo oko
Mohou zarámovat tvou děsivou symetrii?
(William Blake)
Obrázek s laskavým svolením Ignacia na licencování obrázků Creative Commons