Ze všech planet v našem astrologickém panteonu může Saturn být planeta pojmenovaná nejlépe, „bůh protikladů“. Jako planeta, která žila na nejvzdálenějším okraji známé sluneční soustavy, byl Saturn záporákem, tím, kdo dal identitu, zvláštnost a hranice každé z ostatních planet prostřednictvím svých negací, svých „ne“ a svých utlačujících lineárních a logických tuhost. Prostřednictvím vztahu každé planety se Saturnem nachází archetypální pole planety své limity a definice. Je to inherentní archetypální dualita, která nemůže být objevena, když se vztahuje k bohu, jehož přirozenou dispozicí je odporovat nebo pozorovat. Například prostřednictvím čočky Saturnu a jeho vztahu se Sluncem můžeme definovat Slunce jako (mimo jiné) zaměřené na sebe. Slunce se soustředí, vyzařuje ze středu a drží pohromadě, a my můžeme tyto věci říci díky Saturnově téměř neviditelné přítomnosti v těchto popisech. Slovo „centralizuje“ implikuje Saturn jako planetu na okraji (NE ve středu). Slovo vyzařovat implikuje pohyb ze středu ven, což implikuje Saturn jako planetu, která bere věci dovnitř a dolů (kontrastní obraz smrti a rozkladu nebo setrvačnosti). Fráze „drží pohromadě“ podobně implikuje Saturnovo „rozebrání“ nebo zničení nebo rozpad Saturnu.
Skrze Saturn porozumíme jedinečným vlastnostem Slunce, jeho odlišnému charakteru a v důsledku toho archetypálnímu vynořuje se krajina s vlastními jedinečnými kopci a údolími, řekami, jezery a potoky. Bez této implicitní síly saturnské opozice bychom také nebyli schopni rozlišovat mezi jednotlivými opozičními obrazy v archetypální říši Slunce. Například nafouknuté ego a štědrá, zářící dobrota. Jako vládce hranic a protikladů je to Saturn, kdo vytváří tyto rozdíly a vládne nad oběma jejich stranami stejně (nezapomeňte, že Saturn je povýšen ve Vahách, znamení vah).
Bylo učiněno mnoho pokusů stvořeno k překonání nebo skoku za Saturnovu dualitu. Ale tyto pokusy již probíhají ve stejném saturnském duchu duality. „Problém“ se Saturnem je již Saturn, protože Saturn je neoddělitelnost jedu a protilátky. Lidé, kteří s touto neoddělitelností žijí a jsou si toho vědomi, jsou někdy nazýváni melancholiky. Existuje jakýsi těžký, depresivní pocit nevyhnutelnosti a nevyhnutelné úzkosti. Nic ctnostného není také neřestí a neexistuje neřest, která by také nebyla ctností. Hluboko v této nevyhnutelně paradoxní struktuře je poznání rozkladu a pomíjivosti, stejně jako slabosti nebo nemoci duše, jejíž konec se blíží. Váhy v síni mrtvých jsou na dohled. Saturnovým darem pro nás je ambivalence stáří, která je nám dostupná kdykoli, nejen v doslovném stáří.
Zároveň lidé, kteří běsní proti neoddělitelnosti protikladů, neustále hledají pro odpověď nebo nějaký druh absolutní svobody, jsou hnáni Saturnem, který je nemilosrdný úkolovník...jehož práce je nekonečná otrocká jízda údolím slz. Když Buddha ve svém závěrečném pokynu řekl, že všechny věci se rozkládají nebo že zkušenost je zklamáním a díky bdělosti uspějete, nedal nám tím jakési saturnské tajemství? Možná je pro nás možné vidět tato poslední slova jako onu „zlatou střední cestu“ extrahovanou z olova Saturnu. Není úniku. Pouze dispozice, kterou dokážeme zaujmout k tanci protikladů a v rámci ní, nás ochrání před příliš rychlým pohlcením drakem, který nás již požírá. Moudrost, o které si myslíme, že jsme získali cokoli (protijed), je neoddělitelná od jedu (problém, pro který jsme našli moudrost). S tímto porozuměním (což je také Saturnova moudrost) přichází jakýsi reflexivní smysl pro humor, schopnost vidět věci obráceně nebo vidět doslovnost jedné strany až k jejím kořenům na druhé. Neunikáme jedům ani protijedům, ani jejich rozporům či jejich paradoxu, ale spíše skrze ně vidíme jejich základ v imaginaci. Saturn je tedy bohem nevyhnutelnosti...bez úniku...mezí a zdí, negace smrti a rozkladu, hroucení protikladů do představ a jejich bitev, které neustále vytvářejí „skutečný svět 'tam venku'“
Saturn je také obětním beránkem. On je ten, kdo může za základní pocit těchto protikladů. On je ten, kdo může za tvrdá rozdělení, která dělají olovo z našeho vnímání. Je zodpovědný za tyto tvrdší protiklady. Takže obviňujeme Saturn. Ale v této vině jsme také již v zajetí jednoho ze Saturnových dvojích vyjádření:vina a odpovědnost. "Zkušenost je zklamáním," řekl Buddha, což je přiřazení viny (slovo vina znamená něco jako kárat nebo vyjádřit nespokojenost), ale "skrze bdělost uspějete", což je prohlášení o odpovědnosti. Náš vztah k protikladům je zklamáním a zároveň provokuje k naší pozorné, všímavé a zodpovědné účasti. Saturn je jak neuspokojivou nevyhnutelností naší existence, tak i posláním být tu pro ni a pracovat do jejích napětí s bdělou pozorností k jejich absurditám, rozporům a paradoxům.
Jak Saturn vládl „zlatým věku,“ existuje také moudrost o skličující nekonečnosti a nevyhnutelnosti života v dualitě. Skrze náš vstup do úpadku a pomíjivosti (doména Saturnu), skrze vstup do opozičního vědomí, vidíme samotnou povahu omezení, takže limity se omezují. To je důvod, proč je Saturn také vládcem Kozoroha a Vodnáře, a také proto James Hillman výstižně poukázal na to, že skvělým „vládcem“ pro oblast astrologie samotné byl Saturn. Když známe hranice limitů, tyto rozpory a protiklady již nejsou problémem, který je třeba vyřešit, ale spíše terénem, který je třeba popsat jazykem symbolů. Realita není záležitostí konečných metafyzických počátků nebo cílů, protože vidět skrze obojí neexistuje začátek ani konec, čas a prostor prostupuje bezčasí, vesmíry nekonečně vznikají a umírají. Svoboda Saturnu je kompas, mapa a kreslící nástroje. Svoboda Saturna je paranoia osvobozujícího humoru a imaginární protilátka na imaginární jed (hudební 'zákony' imaginárních sfér přeskupují naše 'doslovné' problémy a vrací je do představivosti a nadčasového času).
Je možné, že se objev Neptuna jako psychické události v historii lidstva shoduje s vynořujícím se vědomím vlastních limitů Saturnu? To by neznamenalo, že Neptun „překračuje Saturn“, protože to je opět jazyk, kterým mluví Saturn, ale spíše to, že Saturn přesahuje S Neptunem. Má nyní naše vědomí zvláštní pochopení pro hranice limitů? Nedává to „tvar“ nevědomí, nespoutanému, samotné imaginaci? Nevytváří Saturnův vztah s Neptunem hádanku pro vědomí? Už nejsme stvoření usilující o transcendenci od protikladů, ale spíše jsme si uvědomovali nevyhnutelnost jak „problému protikladů“, tak imaginace, v níž jsou zakořeněny a neustále vyjadřovány.
To mě vedlo k tomu, že jsem opustil svou oddanost a začal cvičit s ayahuascou, která postupem času , vedlo ke zcela odlišnému vnímání Saturnu i Neptunu. Cítím se teď více neptunský, než jsem se kdy cítil od ukončení mé praxe ayahuasku. Více v kontaktu s tvarem a charakterem nesvázaného imaginála, s nadčasovým a věčným, a přitom si také hluboce vědom toho, že tento nespoutaný/imaginální má svou vlastní tvář. Totiž můj vlastní a světy, které obývám. Ale i ostatní. Saturnův dar Neptunu a Neptunův dar Saturnovi jsou jedním a tím samým vyjádřením… odlišný charakter imaginace, nadčasovost protikladů. Skutečné imaginární problémy s imaginárně reálnými řešeními. Přesný druh svobody. Nejen „vytváříte si svou vlastní realitu“, ale také „realita vytváří vaše vlastní vás.“
Nyní ustupte od toho všeho… a neberte si návnadu. Tyto myšlenky jsou vyjádřením umístění Saturnu a Merkuru jako Saturn kvadrát Neptun. Není úniku z opozičního napětí. Žádné velké odpovědi, které nejsou také jedy. Jsou to imaginární touhy vydestilované z „problémů“ mé mysli. Ale samozřejmě, to je jedna myšlenka, které jsem zjevně oddán… uměním astrologa je zpívat hudbu sfér takovým způsobem, aby ostatní mohli najít realitu tohoto okamžiku odraženou ve věčnosti. Protože mě svazují problémy a miluji je.
Modlitba:přesná hudba našich problémů…