Navazující poznámka k příspěvku gravitačních vln ze včerejška. Objev byl učiněn 14. září, když se Jupiter pohyboval do určitého stupně přesné opozice k Neptunu. Předpověď mého denního horoskopu o důležitém vědeckém objevu kolem tohoto tranzitu se odehrála 11. září, jen o několik dní dříve. Znovu jsem se zamiloval do astrologie, když jsem včera večer objevil tento další detail (neslyšel jsem, že objev byl učiněn dříve, ale čekal na potvrzení!). Astrologie je opravdu kouzelná!
Mezitím se mě včera v reakci na můj příspěvek někdo zeptal:„Jaká je tedy vaše odpověď na otázku ‚proč?‘ tohoto objevu? Spravedlivá otázka. Nestačí poukázat na to, co je na něčem špatně. Můj včerejší příspěvek naznačil, že potřebujeme větší duchovní představivost, když se objevují takové objevy, abychom neříkali jen „jak“ něco funguje, ale také spekulovali o „proč“, což nás může dostat do hlubší představivosti, duchovního nebo filozofické území. V odpovědi na tuto otázku jsem včera napsal toto:„Rád přemýšlím o 1,3 miliardy let staré události z minulosti, která se vlní tkaninou času a prostoru a mění naše představy o realitě samotné, jako odraz myšlenky, že vesmír je emanací stvořitele/božství, jehož původní a věčný tvůrčí čin/přirozenost se podobně ozývá napříč časem a prostorem a zve nás k tomu, abychom stvořitele porozuměli či poznali důvěrněji, jako stvořitele, který je v čase i mimo něj. Jak řekl Platón, „Čas je pohyblivým obrazem věčnosti.“
Pro mě metafory nejsou jen metafory, jsou to potrava pro duši. Metafora je představivost. Metafora je obraz. Metafora je duše. Metafora je důvod a odpovědi na to, co vyvěrá z každé události, jak stoupá a zároveň mizí, pohybující se jako vlny látkou času. A pokaždé, když se vesmíru zeptáme na otázku o jeho podstatě, o naší vlastní povaze, je tato otázka vyjádřením události staré 13,7 miliardy let, geneze přílivové vlny, která se vlní časem a odpovídá si dopředu, když se ohlíží zpět:vytvořený vesmír jako odpovědi na své vlastní otázky.
Další. Modlitby jsou jako hudba. Mluví k nám stejně jako my k nim. Zpívají nám přesně proto, že my zpíváme je. Tato gravitační vlna je zpěvem volání a odpovědi z 1,3 miliardy let staré modlitby. Je tedy důležité, aby naše reakce byla předmětem uctívání, modlitby a písně. Nepředstavujeme si jen „představu, že je to víc než fyzická událost“, jako je Beakmanův svět s namalovanou kytarou v dětském koutku. Místo toho nasloucháme a odpovídáme, jako ptáci volající sem a tam v lese. Naší instinktivní odpovědí je modlitební odpověď, pokud si uděláme čas, vhodný čas, abychom si poslechli událost starou 1,3 miliardy let, ale jen několik sekund dlouhou. Takže naše uši musí poslouchat jinak. Naše srdce musí poslouchat jinak. A naše odpověď musí být odpovědí stvoření, které tu bylo tehdy a je zde i nyní. Veškerá modlitba je odpovědí na něco, co nás jako první volá, a naší odpovědí je naše účast na povaze toho, co přišlo jako první, co je poslední, a co žije skrze toto spojení mimo čas.
Modlitba:Modlete se za nás