Podívejme se dnes znovu na konjunkci Slunce/Neptun.
Dnes ráno jsem si znovu prohlížel knihu Job a několik pasáží se ukázalo jako zvláště relevantních vzhledem ke konjunkci Slunce/Neptun a obrovskému množství šera a zkázy, které jsem viděl. ohledně prezidentských voleb na mém facebookovém kanálu (většinou kolem Donalda Trumpa). Jedno nejčastěji se opakující prohlášení, které čtu, zní asi takto:„Konečně dostaneme to, co k nám přichází, pokud zvolíme Trumpa, nebo tak a tak, za prezidenta.“
Náhodou jsem se dnes ráno ocitl uprostřed diskuse v knize Job, kde se ho Jobovi přátelé snaží přesvědčit, že důvodem, proč zažil tolik neštěstí, je jeho osobní hříchy. V podstatě mu říkají, že není dostatečně duchovně čistý a že ho Bůh trestá za své hříchy. Job kárá své přátele a navrhuje, že kdyby byli prozkoumáni, Bůh by nenašel o nic méně chyb, a přesto neztratili to, co Job ztratil.
Jedna z hlubších lekcí knihy Job proto souvisí s tím, že neznáme přesné příčiny našich pohrom. Oč méně je můžeme společensky znát, když jsme tak často zmateni jejich přítomností osobně? Není nadmíru jasné, že nemorální a sobečtí lidé jsou v tomto světě často velmi odměňováni, zatímco dobří lidé trpí? Kolik si tedy slovo „zaslouží“ skutečně zaslouží?
A tak jako tak, slovo zasloužit si ve skutečnosti znamená něco jako „plne sloužit“ nebo „být oprávněn díky dobré službě“. Ať tak či onak, služba je jádrem slova „zaslouží si“ a služba sama o sobě znamená „pracovat“, stejně jako „oslavu veřejného uctívání“, „poctu“ a „užitečný čin“. Slovo služba je také zlověstně spojeno s otroctvím a nevolnictvím.
Konjunkce Slunce/Neptun podobně připomíná témata mučednictví, trpících služebníků, obětí, vykupitelů, viny a viny.
Měli bychom proto pamatovat na následující témata:
* Udělat z někoho vykupitele nebo zachránce
* Obviňovat své ztráty nebo neštěstí na někoho nebo něco konkrétního, včetně nás
* Myslet si, že naše utrpení nebo služba opravňuje nás k něčemu
* Myslet si, že chyby nebo nedostatky člověka činí nezaslouženým nebo generuje tresty nebo špatné výsledky
* Myslet si, že sebeoprava nebo lepší chování nás opravňuje k něčemu na oplátku
* Myslet si, že náboženské nebo duchovní oddanost je skutečná pouze tehdy, pokud je prováděna bez stěžování si, neúspěchů nebo zápasů
Všechna tato témata mohou odrážet osobní boj, který jako lidé vedeme, abychom pochopili rozlehlost vesmíru a naši bezvýznamnost v něm. Vymýšlíme si příběhy, které oslavují nebo ospravedlňují naše činy, naše štěstí a neštěstí, a přesto jsou to všechno klamné představy, pokud jsou všechny věci samy o sobě cílem, jako vlny a paprsky světla, stoupající a zároveň mizející na mihotavém kosmickém oceán.
A přesto..zůstává velký paradox. Protože když se naše životy podobají této bezvýznamnosti, jako probíhající liturgický tanec, vše přetéká smyslem, milostí, krásou a pravdou, která přesahuje nekonečné naplňování či vyprazdňování, ať už si to zaslouží nebo nezaslouží. A to je pro mě jádro slova „služba“. Svázat své životy s tímto paradoxem je skutkem služby do té míry, do jaké jsme schopni pomáhat těm, kteří jsou fixováni na kole zasloužilých a nezasloužených. Neexistuje žádné „já jsem ti to říkal“ nebo „až dorazíme“, ale totéž, věnovat se práci a uvolnit si zaslouží.
K tomu jsme ironicky připoutáni, láskou připoutáni k aktu osvobození. A je v pořádku, abychom se z toho radovali nebo snášeli jeho zátěž, a někdy obojí najednou. Jsme lidé a naše mysl a těla pominou, stejně jako nejsme zodpovědní za běh času, za jeho začátek nebo konec.
Takže pokud jde o politické klání a mnoho dalších pohrom, které se právě teď dějí po celém světě, toto jsou věci, které mi byly připomenuty v modlitbě, takže Nenech se strhnout do vzteku a kleteb zasloužených a nezasloužených.
Na konci knihy Job, poté, co Job zůstal věrný Bohu, přestože nevěděl, proč se stalo tolik špatných věcí, a také neupadl do ega v pasti převzetí naprosté odpovědnosti za všechny bolestné věci, které se staly (jakoby důsledkem jeho hříchů), se Bůh srovnává s obřím mořským netvorem a používá obrazy ohromné oceánské síly, aby dal do kontextu všechna tvrzení o tom, co my zaslouží.“
Modlitba:
„Podívejte se na toho monstra...kterého jsem vytvořil s vámi...
pod lotosovými rostlinami leží skrytý mezi rákosím v bažině.
Lotosy skryj ho v jejich stínu; obklopují ho topoly u potoka. Když řeka zuří, není znepokojen; je v bezpečí, i když by se mu měl Jordán přiblížit proti ústům. Můžete mu protáhnout nosem šňůru nebo propíchnout čelist háčkem? Bude tě stále prosit o milost? Bude k vám mluvit jemnými slovy? Uzavře s vámi dohodu, že si ho vezmete jako svého otroka na celý život? Dokážete mu naplnit hlavu harpunami nebo rybářskými oštěpy? Pokud na něj položíte ruku, vzpomenete si na zápas a už to nikdy neuděláte! Jakákoli naděje na jeho podrobení je falešná; pouhý pohled na něj je ohromující. Nikdo není dost divoký, aby ho vzbudil. Kdo tedy může stát proti mně? Kdo má vůči mně pohledávku, kterou musím zaplatit? …Nic na zemi se mu nevyrovná – stvoření beze strachu. Dívá se svrchu na všechny povýšené; je králem nade všemi pyšnými.“
Zaměstnání:41