Dnes je Měsíc v Panně naproti Slunci v Rybách.
Tento úplněk zvýrazňuje znamení Jupitera a Merkura a může zdůrazňovat učení a víru, racionální mysl a budování systémů nebo metod poznání, umění nebo informací nebo dokonce vztah mezi studentem a učitel nebo dvě strany mozku, nebo použití našeho technického intelektu versus duchovního vhledu nebo širšího chápání prostřednictvím snů, věštců a symbolického vědomí.
Tento úplněk je jako připomínka hudební teorie v hudbě, taktu, různých délek tónů a střídavých tich, neutuchající přesnosti půlkroků a celých kroků, ale také ručičky která hraje ruku, která hraje píseň, vyznívá život mimo stupnice a refrény, dává život zákonu.
Toto je metafora, pomocí které vidíme hudbu ve slovech. A podobně zákony věnované oltářům paměti se stávají paprsky světla, pomocí kterých vidíme za oltář.
A v našich životech se tento úplněk snoubí s Jupiterem a Merkurem, dirigentem a každou jednotlivou částí, každou jednotlivou stránkou. Máme tedy v našich životech tendenci přiklánět se příliš daleko k hudbě bez jakéhokoli základního porozumění hudební teorii nebo konstrukci oltáře? Jak rafinovanější nebo základní porozumění tomu, co děláme v různých koncertních síních našeho života, přináší hudbu v hudbě? Jak více reflexivní technické povědomí nebo organizační zdokonalení vnesou čistotu do dovedností, které máme, do míst, kde pracujeme, nebo do malých věcí, které každý den tvoříme?
Na druhou stranu, jak technická vytříbenost brání duchu toho, co děláme? Jak naše trvání na literě zákona nebo „důvodech“ překáží hudbě? Toto jsou důležitá témata, která je třeba zvážit v době úplňku, a rezonují se slovy básníka a astrologa Manilia, jehož „Astronmica“ je z nejstarších známých dochovaných pojednání o astrologii. Jeho psaní pasuje vysvětlení nauky o astrologii k poetickému verši. Dnes odejdeme s jeho slovy jako modlitbou za úplňku.
Modlitba:„Je mi potěšením procházet samotný vzduch a strávit svůj život putováním po nekonečné obloze, poznávání souhvězdí a opačných pohybů planet. Ale tato znalost sama o sobě nestačí. Vroucnějším potěšením je důkladně poznat samotné srdce mocné oblohy, označit, jak svými znameními řídí zrození všech živých bytostí, a vyprávět o tom ve verších s Apollónem ladícím mou píseň. Přede mnou svítí dva oltáře s plameny; ve dvou svatyních se modlím, nejlépe s dvojí vášní, pro svou píseň a pro její téma. Básník musí zpívat pevně stanovenou měrou a k tomu mu v uchu zvoní obrovská nebeská koule, která sotva dovoluje, aby i slova prózy byla přizpůsobena jejich správnému frázování.“
Manilus, z Astronomica