* I když někdy o kterékoli planetě v opačném znamení říkáme, že je její „škodou“, klasicky se o ní také říkalo, že je v exilu. Konotace slova exil je zcela odlišná od slova „škoda“, které většině lidí zní technicky, suše a negativně.
* Mars je ve svém vyhnanství ve znamení Venuše, protože Mars se stává outsiderem, poutníkem, cizincem, cizincem v cizí zemi, v chrámu Venuše. Mars je mimo svůj element ve znamení Venuše, protože Mars a Venuše jsou planetárními protiklady v klasickém jazyce astrologie.
* Mars ve znamení Venuše je jak pochodem politického pokroku, tak „pc“ vztekem levice. Je to tenká hranice mezi sebespravedlností a ušlechtilým válečníkem. Dnes strávíme více času a rozšíříme se o tyto konkrétní snímky Marsu ve Vahách.
* V Bhagavadgítě Krišna říká Arjunovi, že existují tři kvality hmotné přírody, v překladu dobro, vášeň a nevědomost. Aby dobro vládlo, musí být vášeň a nevědomost drženy na uzdě nebo potlačovány. Podobně, aby mohl vládnout jeden režim, ostatní režimy musí být drženy pod kontrolou nebo potlačeny. Bez ohledu na to, jakou kvalitu preferujeme nebo kterou kvalitu považujeme za nejlepší, Krišna nám říká, že pokud jsme hmotné bytosti, sloužíme neustálému soupeření a změnám nadvlády mezi kvalitami hmotné přírody. Takže pokud jde o boj za „dobro“, vždy potlačujeme jiné základní aspekty přírody.
* Vzpomeňte si například na krásnou zahradu. Aby zahrada zůstala krásným a klidným místem, je nezbytná neustálá údržba. Musíme kácet plevel, chránit se před nadměrným horkem a suchem, chránit před zvířátky atd. A přesto při procházkách po zahradě, když je klid, máme tendenci považovat tento klid a vyrovnanost za zcela „přirozené“. Zapomínáme na ostatní síly, které musíme neustále potlačovat, abychom si uchovali ten pocit „přirozené“ krásy.
* Ve světě je to stejné. Většina z nás zastává ideály míru a dobra, ale je tabu upozorňovat na skutečnost, že k udržení tohoto míru a dobra musíme doslova potlačit mnoho dalších soupeřících a zcela „přirozených“ sil. Trváme na tom, že dobro je přirozené a vše ostatní je nepřirozené, ale Krišna nám říká, že každá z hmotných kvalit trvá na své nadvládě, dokonce i kvalita dobra, na úkor ostatních kvalit. Jinými slovy, každý z režimů, když je u moci, si o sobě myslí, že je NEJpřirozenější. Krišna nám také říká, že protože nic v hmotném světě není trvalé, lidé, kteří jsou připoutáni k dobru, mohou nakonec udržovat kolo karmy a budoucí zrození, stejně jako ti, kteří jsou připoutaní k nevědomosti nebo vášni.
* V tomto bodě se lidé často naladí, protože bezprostřední důsledek Gity se zdá být takový, že bychom měli nějak popřít svou hmotnou přirozenost, abychom našli duchovní mír. To nám připadá nemožné. Aristoteles řekl, že jsme od přírody politická/sociální zvířata, a tak se zdá, že cesta jógy (a další podobné cesty) nás žádá, abychom se odpoutali od naší základní společenské podstaty nebo se od ní odpoutali. Většina z nás považuje odpoutání se od společenského/politického jednání přinejlepším za nezodpovědné a v nejhorším za morálně nebo dokonce duchovně zavrženíhodné. A přesto si myslím, že většina z nás také uznává, že to, co Krišna učí Arjunu o kvalitách hmotné přírody, je naprosto pravda. Nikdy nemůžeme vytvořit konečné nebo trvalé dobro v hmotném světě, protože změny jsou neustálé a protože naše hmotná povaha zahrnuje jiné síly než dobro, které se vždy snaží získat nadvládu. Tak co budeme dělat?!
* Krišna říká Ardžunovi, že cesta jógy znamená jak plnit své hmotné povinnosti, ale zároveň zůstat nepřipoutaní k plodům našich činů. To je ztělesněno v Gítě tím, že Krišna povzbuzuje Ardžunu, aby bojoval v bitvě, které se Ardžuna zdráhá, protože bude bojovat proti členům své vlastní rodiny (občanská válka).
* V podobné situaci se ocitáme neustále; následují předvídatelné extrémy a astrologie je o jejich rozpoznání. Pokud bojujeme za politický pokrok, to, co podporuje náš smysl pro spravedlnost, štěstí, správnost, morálku, integritu, čest atd., jsou výsledky, které hledáme v kontrastu s těmi lidmi nebo hodnotami, které jim odporují. Každý, kdo nás žádá o kompromis, je nepřítel. Každý, kdo nás žádá, abychom zvážili naši vlastní vinu v neustálém soupeření hmotných kvalit přírody, je vinen za oběť. Každý, kdo se nás snaží přimět k zamyšlení nad skutečností, že dominance jednoho modu je přesně to, co udržuje případnou dominanci ostatních modů, je duchovní bi-passer, nebo v horším případě je „privilegovaným“ nebo vlastně nevědomým členem špatného. tým. A pomocí tohoto druhu hyperreakční bdělosti, přijaté ve jménu „míru na zemi“, se neustále vede stejná předvídatelná bitva.
* Na druhou stranu se lidé hroutí do duchovního extrému a snaží se hmotnou přírodu zcela potlačit. Politické činy všeho druhu jsou blahosklonné, nevědomé předsudky naší materiální povahy jsou ignorantsky přehlíženy, když se snažíme vznášet nad jejich zjevnými vlivy, a přestože se absolutně nemůžeme vyhnout tomu, abychom byli hmotnými tvory, jednáme stejně disociativně a arogantně jako vždy. , zcela nevědomý toho, kde vlastně na bojišti stojíme.
* Dokážeme si představit, že nejradikálnější politický a duchovní postoj vždy vyžaduje naučit se udržet napětí mezi vášní a pokorou? Můžeme vzít v úvahu střízlivou a nesmírně vyzývavou myšlenku, že jakákoliv arogantní horlivost může být v našich vizích duchovního NEBO materiálního nebo historického či společenského pokroku a evoluce, je to udržování až příliš známého, cyklického a opakujícího se závodu ve zbrojení?
* Právě teď žijeme v kultuře, která ztratila pojem o tom, jak radikální je držet napětí protikladů. Je snadné být obětí a je snadné vinit oběti. Je snadné duchovně obejít naše politické povinnosti a je snadné zapomenout, že naše duše žijí mimo tato cyklická a většinou předvídatelná materiální a politická dramata. Je snadné mluvit a je snadné být umlčen. Je těžké promluvit a zároveň ztělesnit ticho skutečné pokory. Je těžké být v tomto světě, ale ne z něj. Je těžké najít motivaci pro kauci za vodu na potápějící se lodi. Je těžké postavit dobrou loď, o které víte, že nevydrží věčně.
* To, jak věci děláme, je někdy důležitější než to, co děláme. To, jak zastáváme svá přesvědčení a naše povolání, je někdy důležitější než to, které povolání nebo forma jednání je ta správná, ať už považujeme správnou výzvu k akci za více „duchovní“ NEBO „političtější“.
Toto vše je meditací o archetypálním napětí mezi protiklady, vztahu, který definuje pozici každé planety v jejím mocenském místě i v místě exilu. Tento měsíc je to Mars a Venuše, přičemž Mars je nucen odejít do exilu ve znamení Venuše. Většina všech mystických tradic nás učila, že tyto protiklady jsou zásadní pro materiální svět, a většina všech mystických tradic také navrhla udržení napětí těchto protikladů jako cestu věčné svobody, míru, blaženosti, radosti, spolutvůrce, a osvobození.
Modlitba:Nauč nás radikální 3.