1. Mezopotámie (Babylon a Sumer):
- Astrologie má své nejstarší kořeny v Mezopotámii, zejména ve starověkých civilizacích Babylonu a Sumeru kolem roku 3000 př.nl.
- Babyloňané systematicky pozorovali nebeská tělesa a vyvinuli podrobné astrologické systémy.
- Zaznamenávali astronomické události a používali je k předpovědím o pozemských událostech. Babylonská astrologie významně ovlivnila pozdější západní astrologické tradice.
2. Starověký Egypt:
- Astrologie byla praktikována i ve starém Egyptě, kde byl pozorován pohyb nebeských těles a spojován s božskými vlivy.
- Egyptská astrologie byla spojena s náboženskou vírou, vládou faraonů a předpovědí přírodních událostí, jako jsou povodně a sucha.
3. Řecko:
- Řečtí filozofové a astronomové významně přispěli k rozvoji astrologie.
- Řečtí astronomové jako Aristarchos ze Samosu a Claudius Ptolemaios sehráli vlivnou roli při kombinování astronomických znalostí s astrologií.
- Ptolemaiovo dílo „Tetrabiblos“ se po staletí stalo jedním z nejpoužívanějších astrologických textů v západní kultuře.
4. Indie (védská astrologie):
- Ve starověké Indii si védská kultura vyvinula astrologický systém známý jako Jyotish neboli védská astrologie.
- Védská astrologie sahá minimálně do 2. tisíciletí př. n. l. a zdůrazňuje spojení mezi nebeskými tělesy, individuálními životy a karmou.
- V Indii se dodnes hojně praktikuje.
5. Čína (čínská astrologie):
- Čínská astrologie má kořeny ve starověké čínské filozofii a astronomii.
- Vznikla během dynastie Shang (16. až 11. století př. n. l.) a dále se rozvíjela během dynastie Zhou (11. až 3. století př. n. l.).
- Čínská astrologie používá k předpovědi čínský zvěrokruh a systém "nebeských stonků" a "pozemských větví".
Je důležité poznamenat, že ačkoli má astrologie starověký původ, mnoho vědců ji dnes nepovažuje za platnou vědeckou praxi kvůli nedostatku empirických důkazů na podporu jejích tvrzení o předpovídání budoucích událostí na základě nebeských zarovnání a planetárních pozic.