Během prvního tisíciletí př. n. l. Chaldejci vyvinuli systém pozorování nebes, který zahrnoval rozdělení ekliptiky (cesta ročního pohybu Slunce po obloze) na dvanáct stejných sekcí, z nichž každá je spojena se specifickou konstelací hvězd. Těchto dvanáct sekcí, známých jako znamení zvěrokruhu, bylo pojmenováno podle prominentních souhvězdí, se kterými se spojili.
Babyloňané přidělovali každému znamení zvěrokruhu symbolické významy a charakteristiky na základě jejich pozorování nebeských těles a jejich vnímaných vlivů na lidské záležitosti. Systém zvěrokruhu vyvinutý Chaldejci hrál klíčovou roli v jejich astrologických praktikách, které zahrnovaly studium pozic a pohybů nebeských objektů za účelem předpovědi událostí a výsledků.
Postupem času byl systém zvěrokruhu převzat a zpřesněn dalšími civilizacemi, včetně Řeků a Římanů. Řecký astronom Claudius Ptolemaios systém dále rozvíjel a nakonec se stal základem pro západní astrologii, která se rozšířila do celého světa.
Je důležité si uvědomit, že koncept znamení zvěrokruhu a astrologie nemá žádný vědecký základ a je považován za pseudovědu. Pozice hvězd a nebeských objektů nemají přímý vliv na lidské chování nebo události.