Úplněk je i dnes v Rybách, teprve začíná ubývat. Mezitím se konjunkce Venuše a Marsu zpřísňuje, Slunce cestuje těsně s Jupiterem a Merkur je se severním uzlem.
Včera mi jedna z mých bývalých studentek poslala video svého pětiletého syna vytržené, pletací a hučící zvuky z něčeho, co mi připadalo jako z jiné planety. Řekla:"Jak je tohle Panna/Ryby?!" Jeho ruce pečlivě pracovaly, zatímco zároveň vypadal, že je ve stavu šamanské extáze.
Včera jsem strávil 8–10 hodin pečlivým organizováním krabic, čištěním, tříděním a čištěním, zatímco mě uchvátila zenová flétna hudba.
Včera večer jsem strávil čas rozhovorem s někým blízkým, kdo se na podzim chystá do Peru na ceremonie ayahuascy. Řekla, že se bojí opustit své tělo, a já řekl:"No, ve skutečnosti neopouštíš své tělo úplně." Ve skutečnosti někdy pouhým jemným poklepáním prstem na povrch stolové podlahy nebo pouhým udržováním jemného rytmu chodidla nebudou pocity mimo tělo tak děsivé. Je to náš strach, že jsme jen tělo, který nás vyděsí, když zjistíme, že jsme také duch.“
Děti mají někdy talent si pamatovat, že jsou tvořeny duchem i fyzickým, pozemským hmota. Představivost vstupuje a vystupuje z denní reality plynuleji než u mnoha z nás dospělých. A přesto… co z tohoto světa kolem nás není rozšířením představivosti? Když každé ráno sedím u tohoto stolu a píšu tyto myšlenky, když čteme zprávy, diskutujeme o věcech, plánujeme a provádíme akce ze všech důvodů, proč to děláme, jak zapomínáme, že my, lidské bytosti, hrajeme, abychom uvěřili po tisíce let?
Představivost neznamená nedostatek reality…představivost znamená něco více jako průsvitnou kvalitu realit (množné číslo). Představivost je jako klepání prstem nebo pohyb nohou v noci, který nám připomíná, že sníme, i když nesníme. Představivost je spíše jako vědomá kvalita našeho vztahu mezi „co je“ a „co není“. Oba ve skutečnosti nejsou tím, čím se zdají. Oba stále mění místa, opakují příběhy jako hudební noty a dodávají zážitku hloubku, rozměr a animaci.
Takže místo popisu Panny jako skutečné nebo pozemské a Ryby jako transcendentní nebo imaginativní, podívejme se na obojí z hlediska představivosti.
Panna si představuje:
* rovné linie jako pavučiny, chytání špína temné mouchy
* zdravý a pečlivý výběr, pán sleduje
* pečlivě tkané a barvené látky, pevné koberce pro jednoduché domácnosti
* sedící vedle domova a ohně, čisté a udržované v teple
* malá křídla andělského důkazu tiše rostou z každé jednoduché volby
Ryby si představují:
* kouř a mlha stoupající z tichých jezer při východu slunce, pocit něčeho bezejmenný vznášející se poblíž
* vzestup hmyzu, potápěčů a větru, který přerušuje myšlenku, přerušuje rozhovor, aby tiše připomněl
* bílý šum tisíce Světla na nebi, jsme stále v lůně, stále v lůně
* utrpení každé maličkosti, uvěznění a osvobození se točí kolem dokola jako zrcadlové sály
Když dáte je dohromady...někdy mylně říkáme „skutečné versus imaginativní“. Ale zde je návod, jak by se tato dvě znamení mohla spojit, kdybychom poznali již tak imaginativní povahu všeho:
* pečlivě utkané myšlenky ladně mizející v ranním větru a světle…modlitba…a pak se znovu objevují a reorganizují neviditelnou přítomností
* pečlivý výběr podporovaný zvuky, které přerušují naše myšlenky
* pečlivě tkané silné koberce, vyrobené pro jednoduché nebeské domovy..design nebeských archetypů
* dobře udržovaný oheň a čistý domov, i když je to chaotické...prosté přijímání špíny a smrti mimo naši kontrolu...osvobození od myšlenky organizace do organizace přirozeného chaosu
* řízený chaos uměleckého studia...jako obraz vodové barvy vytékající do všeho
Se všemi nebeskými archetypy nám Panna pomáhá udržet každou věc na jejím správném místě. Ale pokud zapomeneme, že samotná Země je elementární, a tedy imaginární sféra, pak budeme mít sklon k dichotomizaci těla a ducha...jako by jedna byla zásadnější než druhá, i když ve skutečnosti jsou obě imaginární od samého počátku.
Modlitba:a pod pojmem imaginární myslíme skutečnější než skutečný