Podle buddhistického učení neexistuje žádné trvalé, neměnné já nebo duše, která by přecházela z jednoho života do druhého. Místo toho je znovuzrozen nepřetržitý proud vědomí a mentálních formací, známý jako skandhas . Tyto skandhy zahrnují naši fyzickou formu, pocity, vjemy, mentální formace a vědomí samotné.
Když člověk zemře, skandhové se rozpadnou a přestanou existovat ve své současné podobě. Semínka karmy neboli záměrné činy, které se nashromáždily během života, však zůstávají. Tato karmická semínka dávají vzniknout novému souboru skandh, které se projevují jako nový život.
I když tedy neexistuje žádné neměnné já, které přechází z jednoho života do druhého, existuje kontinuita vědomí a zkušeností, které jsou přenášeny kupředu procesem znovuzrození. Tato kontinuita umožňuje, aby důsledky našich činů v jednom životě byly prožívány v životech následujících.
Pojem anatta je ústředním bodem buddhistického učení a je považován za základní pravdu, kterou je třeba si uvědomit, abychom dosáhli osvobození z cyklu znovuzrození a utrpení (samsára).
Zde je několik klíčových argumentů a vysvětlení, která podporují buddhistickou doktrínu reinkarnace bez nesmrtelné duše:
1. Nedualita mysli a hmoty :Buddhismus zdůrazňuje propojenost a nestálost všech jevů, včetně mysli a hmoty. Mysl a fyzický svět jsou vnímány jako neoddělitelné, neustále vznikající a odcházející okamžik za okamžikem. Neexistuje žádná pevná nebo samostatná entita, která přetrvává nezávisle na tomto toku zkušeností.
2. Závislý původ (Pratītyasamutpāda) :Tento koncept vysvětluje, jak jevy vznikají ve vzájemném závislém vztahu, bez nezávislého nebo trvalého já. Stejně jako semeno produkuje rostlinu a rostlina dává vzniknout novým semenům, tak i proces znovuzrození závisí na podmínkách a příčinách uvedených do pohybu předchozími činy a mentálními formacemi.
3. Karma a znovuzrození :Podle buddhistického učení je karma zákon příčiny a následku, který řídí proces znovuzrození. Naše činy (dobré nebo špatné) vytvářejí otisky nebo karmická semínka v mysli, která podmiňují budoucí zkušenosti a okolnosti znovuzrození. Tyto karmické otisky nejsou připojeny k pevnému já, ale spíše se projevují jako rozvíjející se vzorce našich životů.
4. Pět skandhů a ne-já :Jak již bylo zmíněno dříve, skandhy jsou pět agregátů, které tvoří naši zkušenost:formu, pocity, vjemy, mentální formace a vědomí. Buddhismus tvrdí, že neexistuje žádné trvalé, neměnné já oddělené od těchto skandhas. Pocit já je spíše iluze vytvořená lpěním na těchto nestálých jevech a ztotožňováním se s nimi.
5. Osvobození prostřednictvím Nepřipoutanosti :Cílem buddhistické praxe je kultivovat moudrost, soucit a nepřipoutanost, což vede k uvědomění si pravé podstaty reality a vysvobození z koloběhu znovuzrození. Této svobody není dosaženo dosažením trvalé duše, ale překonáním iluze já a pochopením vzájemné závislosti všech jevů.
Stručně řečeno, buddhistická doktrína argumentuje proti existenci neměnné, transcendentální duše a zároveň potvrzuje kontinuitu vědomí a zákon karmy prostřednictvím procesu reinkarnace. Toto porozumění je základem buddhistického učení o osvobození od utrpení a snaze o probuzení.