Během renesance většina lidí věřila, že upíři jsou skuteční tvorové. Tato víra byla založena na kombinaci faktorů, včetně náboženské víry, pověr a folklóru.
2. Upíři byli považováni za nemrtvé.
Věřilo se, že upíři jsou těla lidí, kteří zemřeli, ale úplně se nerozložili. V noci prý vstávali z hrobů, aby pili krev živých.
3. Upíři byli spojováni se zlem.
Upíři byli viděni jako zlá stvoření, která byla ve spolku s ďáblem. Byli prý schopni velké krutosti a sadismu.
4. Bylo mnoho různých způsobů, jak se chránit před upíry.
Lidé během renesance používali různé metody, jak se chránit před upíry. Mezi ně patřilo nošení česneku, nošení křížů a spaní s Biblí pod polštářem.
5. Upíři byli někdy loveni a zabíjeni.
V některých případech byli lidé, kteří byli považováni za upíry, loveni a zabiti. Často to dělaly skupiny vesničanů, kteří byli vyzbrojeni kůly, kříži a jinými zbraněmi.
6. Víra v upíry začala upadat v 18. století.
Se vzestupem vědy a osvícení začala víra v upíry upadat. V 19. století už většina lidí nevěřila, že upíři jsou skuteční.
Zde je několik konkrétních příkladů toho, co si lidé mysleli o upírech během renesance:
* V roce 1485 napsal německý lékař Johannes Hartlieb pojednání o upírech. V tomto díle Hartlieb popsal upíry jako „mrtvá těla, která byla oživena démony“. Také tvrdil, že upíři mohou být zabiti pouze proražením kůlu přes jejich srdce.
* V roce 1597 napsal anglický dramatik William Shakespeare hru „Hamlet“. V této hře je postava Hamleta pronásledována duchem jeho otce, kterého zabil jeho bratr Claudius. Duch říká Hamletovi, že je upír a že potřebuje Hamleta, aby pomstil jeho smrt.
* V roce 1697 napsal rakouský lékař Johann Joseph von Görres knihu o upírech. V této knize Görres tvrdil, že upíři jsou skuteční tvorové a že je osobně viděl. Popsal také různé způsoby, jak se lidé mohli chránit před upíry.