1. Symbolismus čistoty: Bílá je často spojována s čistotou, nevinností a éterickou povahou duchů. Duchové jsou často vnímáni jako bytosti, které existují mezi světem živých a posmrtným životem. Jejich bílá barva může symbolizovat jejich oddělení od fyzické říše a jejich přechod do duchovní formy.
2. Kontrast a viditelnost: Ve vyprávění příběhů, literatuře a výtvarném umění bílá výrazně vyniká, zejména v kontrastu s tmavým pozadím nebo okolím. Díky tomu mohou být přízračná zjevení v narativních kontextech nápadnější a působivější.
3. Kulturní vlivy: Různé kultury mají své vlastní interpretace a přesvědčení o vzhledu duchů. V některých folklórních tradicích jsou duchové vnímáni jako éterické, průsvitné entity a bílá je barva, která tento pocit průhlednosti účinně sděluje.
4. Folklór a literatura: Klasická literatura a folklór často popisují duchy jako bílé. Autoři a vypravěči použili bílou barvu k vyvolání pocitu tajemna, nadpozemskosti a neznáma, čímž vytvořili sdílenou kulturní reprezentaci duchů jako bílých entit.
5. Hollywoodské zobrazení: Na utváření obrazu bílých duchů se významně podílel i filmový a televizní průmysl. Bílé kostýmy a make-up se běžně používají ve filmech o duchech a televizních pořadech k vytvoření jednotné a rozpoznatelné vizuální reprezentace.
6. Fotografie duchů: Rané pokusy o fotografování duchů v 19. a 20. století často produkovaly strašidelné obrazy, které se jevily jako bílé, průsvitné postavy, posilující myšlenku bílých duchů.
7. Kulturní variace: Zatímco bílá je nejběžnější barva spojená s duchy, jiné barvy mohou být také kulturně významné. V některých tradicích mohou být duchové vnímáni jako černí, modří nebo dokonce červení, v závislosti na regionálním nebo kulturním kontextu.
Stojí za zmínku, že vzhled duchů je čistě smyšlený a neexistují žádné vědecké důkazy, které by podporovaly jejich existenci. Koncept duchů a jejich charakteristiky jsou zakořeněny spíše v kulturní víře, folklóru a kreativní představivosti než v realitě.