Pentagram je název pro hudební partituru složenou z pěti paralelních čar na horizontále, které nesou noty zapsané mezi čtyřmi mezerami mezi nimi. Slovo pochází z francouzského „pentagramme“.
Pentagram je také postava nebo symbol tvořený pěti znaky nebo texty, které mají mít magickou moc.
Pentagram může být v geometrii stále názvem pro pravidelný hvězdný pětiúhelník, kde symbol a termín již začínají nabývat mystičtějšího významu, protože jde o talisman Pythagorejců, těch, kteří se řídí řadou doktrín a pravidel život související s matematikem Pythagorem. Tyto doktríny se nazývají pythagorejství a jsou organizovány ve filozoficko-náboženských komunitách, znásobené Magna Greece.
Mezi významy, které se pentagramu připisují, patří především význam jeho reprezentace jako pěticípé hvězdy tvořené souvislou a prokládanou linií, která byla vždy uznávána jako symbol energie a síly.
První křesťané viděli v pentagramu symbol pěti ran Kristových, proto má tento pojem dnes tak negativní konotaci, je symbolem, který je spojen s negativními aspekty a energiemi, kterých se bojí velká část křesťanské komunity a společnostmi, jejichž křesťanství je dominantním náboženstvím.
Pro esoteriku představuje pentagram také pět prvků:zemi, vzduch, oheň, vodu a ducha.
Pentagram patří mezi hlavní a nejznámější symboly lidstva a jeho významy se mění podle průběhu
Dějiny. Například staří Hebrejci považovali Pentagram za Pravdu v souvislosti s pěti knihami Pentateuchu (pět knih Starého zákona připisovaných Mojžíšovi). Řekové naopak obdivovali geometrickou dokonalost tohoto symbolu a nazývali jej Pentapha, složená z pěti „As“.
Číňané používají pentagram jako filozofický základ čínské medicíny k reprezentaci toho, co nazývají „cyklus ničení“.
Každý konec pentagramu symbolizuje konkrétně jeden prvek:Zemi, vodu, oheň, dřevo a kov. Myšlenka je taková, že každý prvek může generovat další, a tak vytvořit dokonalý cyklus stvoření – navíc každý prvek působí jako inhibitor jiného prvku, aby byla zachována rovnováha.