Holubice je poprvé zmíněna v Bibli v příběhu o Noemově arše, kam ji Noe vyslal, aby po potopě hledala suchou zemi. Holubice se vrací s olivovou ratolestí, což znamená, že povodňová voda opadla a že je možný nový život. Tento příběh byl interpretován jako symbol Ducha svatého, který přináší světu mír a nový život po chaosu potopy.
Holubice je také spojována s Ježíšovým křtem v Novém zákoně. Když Ježíš vychází z vody, sestupuje na něj Boží Duch jako holubice, což znamená jeho pomazání jako Syna Božího. Tato událost je považována za počátek Ježíšovy veřejné služby a holubice přišla reprezentovat přítomnost a moc Ducha svatého v životech věřících.
V celé křesťanské historii byla holubice používána jako symbol míru, čistoty a nového života. V umění a literatuře je často zobrazován jako bílá holubice s roztaženými křídly, která představuje Boží pokoj a naději na věčný život. Holubice je také používána jako symbol duše v některých křesťanských tradicích, představuje čistotu a nevinnost lidského ducha.
Stručně řečeno, holubice v křesťanské symbolice představuje Ducha svatého, čistotu, mír a nový život. Je mocným symbolem přítomnosti a moci Boha ve světě a po staletí se používá v křesťanském umění a literatuře.