V evropských honech na čarodějnice, které se odehrávaly především mezi 15. a 18. stoletím, byla obvinění z čarodějnictví často založena na pověrčivosti, strachu a náboženské hysterii. Lidé, kteří byli obviněni z čarodějnictví, byli často mučeni, aby se přiznali, a poté upáleni na hranici nebo jinak popraveni.
V mnoha případech byly obviněnými čarodějnicemi starší nebo nemohoucí ženy nebo členové marginalizovaných skupin, jako jsou chudí nebo duševně nemocní. Hony na čarodějnice byly využívány i jako prostředek k urovnání osobních sporů nebo k likvidaci politických rivalů.
Konec evropských honů na čarodějnice byl způsoben řadou faktorů, včetně vzestupu osvícenského myšlení a rostoucí skepse vůči čarodějnictví. V 19. a 20. století byly v některých zemích obnoveny hony na čarodějnice, například v nacistickém Německu, kde byli lidé, kteří byli obviněni z čarodějnictví, posíláni do koncentračních táborů.
Hony na čarodějnice se i nadále vyskytují v některých částech světa, zejména v Africe a Asii. V některých zemích mohou být lidé, kteří jsou obviněni z čarodějnictví, vystaveni násilí nebo dokonce smrti.