- Vodní utrpení :Obviněný by byl vhozen do vody. Pokud se potopili, byli považováni za nevinné, zatímco pokud se vznášeli, byli považováni za vinné. Tato praxe byla založena na přesvědčení, že čarodějnice byly vyrobeny z lehčího materiálu než obyčejní lidé.
- Píchání :Obviněný by byl píchnut ostrým předmětem. Pokud nekrváceli nebo nevykazovali žádnou bolest, bylo to považováno za známku čarodějnictví. To bylo zakořeněno v přesvědčení, že čarodějnice postrádají normální lidské pocity.
- Čarodějnické znamení :Lidé hledali u obviněných nějaká neobvyklá znaménka nebo skvrny na těle, jako jsou mateřská znaménka, mateřská znaménka nebo jizvy. Věřilo se, že to jsou ďábelské značky a důkaz smlouvy s ďáblem.
- Behaviorální testy :Obviněný by byl sledován pro určité podezřelé chování nebo rysy spojené s čarodějnictvím, jako je vyhýbání se svatým předmětům nebo provádění podezřelých rituálů.
- Přiznání :Mučení a intenzivní výslechy byly často využívány k získání přiznání z obviněných čarodějnic. Pod fyzickým nebo psychickým nátlakem se jednotlivci mohou přiznat k praktikování čarodějnictví, i když byli nevinní.
- Pověst a doslech :Obvinění mohou být také založena na fámách, klepech a špatné pověsti v komunitě. Osobní zášť nebo konflikty by mohly vést k falešným obviněním z čarodějnictví.
Je důležité poznamenat, že tyto metody byly náchylné k chybám a nespravedlnostem a mnoho nevinných lidí bylo falešně obviňováno a pronásledováno jako čarodějnice během období zvýšené hysterie při honu na čarodějnice.