Počáteční historie:
Ve starověku mělo mnoho kultur pozitivní pohled na čarodějnice. Například ve starověkém egyptském náboženství byly čarodějnice často vnímány jako léčitelky a ochránkyně a byly spojovány s bohyní Hekate. Ve starověkém Řecku a Římě byly čarodějnice často vnímány jako moudré ženy nebo věštkyně, které dokázaly komunikovat s bohy.
Středověk a hon na čarodějnice:
Během středověku v Evropě došlo k dramatickému posunu v postojích k čarodějnicím. Vzestup křesťanství a vliv katolické církve vedl k rostoucí víře v existenci dualistického světa, kde probíhal neustálý boj dobra a zla. Čarodějnice byly považovány za spojené se silami zla a byly spojovány s kacířstvím, pohanstvím a uctíváním ďábla. V tomto období došlo k intenzivnímu pronásledování čarodějnic, což vedlo k nechvalně známým honu na čarodějnice, který měl za následek smrt tisíců lidí.
Období osvícenství a racionalismus:
Období osvícenství v 18. století přineslo vzestup racionalismu a skepticismu, který zpochybnil tradiční víru v čarodějnictví a nadpřirozené síly. To vedlo k poklesu pronásledování čarodějnic, protože na ně lidé začali pohlížet spíše jako na lidové léčitele nebo pověry než na zlomyslné bytosti.
Moderní pohledy a novopohanství:
V moderní době došlo k oživení zájmu o čarodějnictví a pohanství. Mnoho lidí praktikuje moderní čarodějnictví jako formu duchovního vyjádření, sebezmocnění a náboženství založeného na přírodě. Tito praktikující často přijímají pozitivní aspekty čarodějnictví, jako je bylinářství, léčitelství a duchovní růst.
Celkově vzato, vnímání čarodějnic prošlo v průběhu historie významnými změnami, od respektovaných léčitelů ve starověku až po pronásledování během středověku a poté se vyvinulo do jemnějšího a rozmanitějšího chápání v moderní době.