Náboženské vyznání: Během středověku byla Evropa převážně křesťanská. Rozšířená víra v čarodějnictví byla silně ovlivněna náboženským učením a výkladem biblických pasáží. Lidé, kteří se chovali jinak, provozovali lidové léčitelství nebo tradiční náboženství nebo zpochybňovali autoritu církve, byli často podezříváni z čarodějnictví.
Pověry: Pověry hrály významnou roli v předmoderních společnostech. Lidé věřili v nadpřirozené bytosti, jako jsou víly, elfy a čarodějnice, které mohly ovlivnit jejich životy. Pokud člověk zažil neštěstí, například nemoc, neúrodu nebo nevysvětlitelné události, často bylo obviňováno čarodějnictví.
Sociální marginalizace: Lidé, kteří byli marginalizovaní nebo odlišní od většiny, byli častěji obviněni z čarodějnictví. To zahrnovalo ženy, které žily nezávisle, starší osoby, osoby s postižením a kohokoli, kdo zpochybňoval sociální normy nebo tradiční genderové role.
Dynamika výkonu: V dobách sociální a politické nestability vládci a mocní jedinci využívali obvinění z čarodějnictví jako prostředku kontroly a útlaku. Pronásledováním údajných čarodějnic mohli odstranit nesouhlas, upevnit svou moc a potlačit zpochybňování své autority.
Nesprávná interpretace přírodních jevů: Některé přírodní jevy, jako jsou bouře, nemoci nebo nevysvětlitelné události, byly často připisovány vlivu čarodějnic nebo nadpřirozených sil. Tato víra v kombinaci se strachem a pověrami by mohla vést k obvinění z čarodějnictví.
Hysterie a hromadná hysterie: V některých případech se obvinění z čarodějnictví mohla díky masové hysterii rozšířit jako lavina. Obvinění jednoho jednotlivce by mohlo vyvolat řetězovou reakci vedoucí k vícenásobným obviněním v rámci stejné komunity. Strach a paranoia podporovaly šíření těchto obvinění, což mělo za následek hony na čarodějnice a pronásledování.
Je důležité poznamenat, že koncept čarodějnictví je primárně založen na pověrách a předsudcích a neexistují žádné vědecké důkazy, které by podporovaly existenci čarodějnic nebo magických sil.