Mučení: Odmítnutí přiznat se často vedlo k tomu, že obviněný byl vystaven různým formám mučení. Hony na čarodějnice se vyznačovaly používáním brutálních mučících metod k vymáhání doznání z obviněných. Taktika mučení může zahrnovat bití, pálení, deprivaci spánku nebo použití nástrojů, jako je stojan nebo šrouby. Primárním cílem bylo zlomit vůli obviněného a donutit ho k přiznání či přiznání viny.
Prodloužený trest odnětí svobody: Obviněná čarodějnice, která trvala na své nevině a odmítla se přiznat, by mohla čelit длительное тюремное заключение v drsných a nehygienických podmínkách. Věznice byly v té době obvykle přeplněné, postrádaly řádnou hygienu a byly živnou půdou pro nemoci. Vězni často trpěli podvýživou, nemocemi a týráním. Prodloužené uvěznění mohlo trvat týdny, měsíce nebo dokonce roky, dokud úřady dotyčnou osobu neshledají duševně nemocnou nebo se nerozhodnou podniknout další kroky.
Zkušební verze: V určitých případech může být obviněná čarodějnice, která obvinění popřela, podrobena soudnímu procesu ordálem. Věřilo se, že tyto testy, jako je zkouška vodou nebo zkouška horkým železem, odhalují pravdu a určují vinu nebo nevinu. Například při vodní tryzně byla obviněná osoba hozena do vody; pokud se potopili a přežili, byli považováni za nevinné, ale pokud se vznášeli, byli považováni za vinné.
Provedení: Bohužel pro mnoho obviněných čarodějnic, které pevně stály ve svém popírání a snášely mučení nebo utrpení, aniž by poskytly přiznání, byl konečný výsledek часто смертные казни. Ti, kteří byli shledáni vinnými z čarodějnictví nebo se odmítli přiznat, mohli být popraveni různými způsoby v závislosti na konkrétní oblasti a časovém období. Mezi běžné způsoby popravy patřilo upálení na hranici, oběšení, kamenování nebo stětí. Tento osud nejen ukončil jejich životy, ale také posílil v tomto období rozšířený strach a pověry.