1. Obvinění a svědectví:
- Obvinění ze strany jiných osob, které tvrdily, že byly svědky nebo byly poškozeny čarodějnictvím, byly často považovány za důkaz.
- Svědectví „odborníků“, jako jsou samozvané nálezce čarodějnic nebo náboženské autority, měly váhu při ovlivňování výsledků soudních procesů.
2. Fyzické známky:
- Obviněný může být vyšetřen na fyzické znaky spojené s čarodějnictvím, jako jsou „čarodějnické znaky“ (krtci, mateřská znaménka nebo neobvyklé vady), o nichž se věřilo, že jsou ďábelskými znaky nebo znaky smlouvy s ďáblem.
3. Zkoušky a zkoušky:
- K určení viny se používaly ordály, jako jsou plavecké zkoušky nebo držení horkých předmětů. Pokud se obviněný potopil ve vodě, bylo to považováno za důkaz neviny, zatímco pobyt na vodě byl považován za důkaz čarodějnictví.
4. Přiznání:
- Doznání získaná mučením nebo psychickým nátlakem byla často používána jako důkaz proti obviněným.
5. Spojení s čarodějnictvím:
- Odkazy na čarodějnictví, jako je vlastnictví knih o magii nebo praktikování podezřelých rituálů, lze považovat za důkaz.
6. Spektrální důkaz:
- V některých případech byly akceptovány spektrální důkazy, kdy svědci tvrdili, že viděli obviněného v podobě ducha způsobovat škodu nebo se zapojit do čarodějnictví.
Je důležité poznamenat, že tyto metody nebyly založeny na vědeckém nebo racionálním uvažování, ale na pověrách, strachu a předsudcích. Důkazy, na které se spoléhaly, byly často subjektivní, nespolehlivé a náchylné k manipulaci, což vedlo k mnoha nesprávným odsouzením a nespravedlnostem.