1. Spolek s ďáblem: Čarodějnice byly často zobrazovány jako ty, které uzavřely smlouvy s ďáblem nebo byly ve spolku se zlými duchy. Tato víra vycházela z křesťanského teologického konceptu démonologie a boje mezi dobrem a zlem.
2. Praxe magie: Věřilo se, že čarodějnice mají nadpřirozené schopnosti a zabývají se magickými praktikami, jako je sesílání kouzel, věštění a léčebné rituály. Tyto schopnosti byly často považovány za hrozbu společenskému řádu a autoritě církve.
3. Použití bylin a lektvarů: Čarodějnice byly spojovány s používáním bylinných přípravků a lektvarů, které byly někdy vnímány jako škodlivé nebo schopné ublížit. Tento strach měl často kořeny v nedorozumění ohledně vlastností a účinků určitých rostlin.
4. Neortodoxní chování: Jedinci, kteří projevovali nekonvenční nebo výstřední chování, jako je osamělý život, nezávislé myšlení nebo vystupování proti společenským normám, byli častěji podezřelí z čarodějnictví.
5. Pohlavní zkreslení: V mnoha středověkých kulturách čelily ženy vyššímu riziku obvinění z čarodějnictví. K této genderové zaujatosti přispěly společenské předsudky, misogynie a představa, že ženy jsou náchylnější k vlivu zla.
6. Přiznání nebo obvinění: V některých případech se jednotlivci mohli přiznat k praktikování čarodějnictví pod tlakem, mučením nebo strachem z trestu. Falešná obvinění ze soupeření, osobních stížností nebo sporů o pozemky mohou také vést k tomu, že někdo bude označen za čarodějnici.
7. Místní přesvědčení a pověry: Ve víře o čarodějnictví existovaly regionální variace, přičemž různé zvyky a folklór utvářely chápání toho, co představovalo čarodějnictví v konkrétních komunitách.
Je důležité poznamenat, že během středověku neexistoval žádný standardizovaný právní rámec nebo soudní proces speciálně navržený pro řešení obvinění z čarodějnictví. Místo toho se řešení takových případů v jednotlivých regionech značně lišilo a obvinění čelili značnému riziku pronásledování, mučení a dokonce i popravy.