Evropské hony na čarodějnice :
1. Spalování na hranici :V mnoha evropských zemích během nechvalně známých honů na čarodějnice byly obviněné čarodějnice upalovány zaživa na hranici. Toto bylo považováno za nejpřísnější trest a bylo široce praktikováno během 15. až 18. století.
2. Zavěšení :Oběšení bylo další běžnou metodou používanou k popravě obviněných čarodějnic, zejména ve Velké Británii a jejích koloniích.
3. Tonutí :V některých regionech byly obviněné čarodějnice vystaveny jako trest utonutí. Pokud přežili, byli považováni za nevinné; pokud se utopili, byli považováni za vinné.
4. Mučení :Mučení bylo často používáno k získávání přiznání nebo informací od osob podezřelých z čarodějnictví. Tyto metody zahrnovaly natahování stojanů, ruční šrouby a různé další příšerné techniky.
5. Vězení :V některých případech byly obviněné čarodějnice odsouzeny k dlouhodobému vězení nebo těžkým pracím.
6. Stigmatizace a sociální ostrakismus :Obviněné čarodějnice často čelily vážnému společenskému stigmatu a ostrakismu, i když nebyly formálně potrestány zákonem. Mohli by se jim vyhýbat, izolovat je nebo je vyhnat ze svých komunit.
7. Konfiskace majetku :V závislosti na jurisdikci a období mohl být majetek obviněných čarodějnic zabaven úřady.
8. Nucená doznání :Obvinění mohou být vystaveni psychickému nátlaku nebo fyzickému mučení, dokud se nepřiznali k praktikování čarodějnictví.
Je důležité poznamenat, že ne ve všech regionech nebo časových obdobích se tyto praktiky používaly a přísnost trestů se výrazně lišila. V mnoha případech byla obvinění z čarodějnictví založena spíše na mylných představách, předsudcích nebo osobních konfliktech než na důvěryhodných důkazech. V důsledku toho bylo v historických obdobích honů na čarodějnice pronásledováno a potrestáno mnoho nevinných lidí.