Merkur se nachází v těsné konjunkci se Saturnem a chystá se přejít do retrográdnosti. Včera v noci, z ničeho nic, jednoho dne poté, co mým domem otřásla opozice Mars/Uran a zemětřesení, začaly znovu fungovat staré starožitné hodiny, možná otřesené k životu otřesy země. Vlastně mě to probudilo ze spánku a lámal jsem si nad tím asi hodinu, než jsem se vrátil do postele. Chybí klíč na natahování hodin a doslova roky nefungoval.
Během noci se mi zdál sen, který mi naznačoval, že symbolika probuzených hodin není jen osobní, ale že je to také archetypální výukové zařízení, jakási synchronistická kostra. klíč, který zve k hlubšímu pochopení významu pozic Merkuru a Saturnu na obloze právě teď.
Zde je několik věcí k zamyšlení:
* Často mluvíme o probuzeních v duchovním životě. Probuzení je něco, co souvisí s představou osvobození z otroctví nebo iluze nevědomí. Tak o tom mluvíme. Když jsem dnes ráno přemítal o tom, že mě probudil ze spánku zvuk odbíjejících hodin, něco starého a z minulosti, ale otřesením základů země se to znovu změnilo, našel jsem cestu k této pasáži z Uddhava Gity, která je považována za být konečným učením Krišny.
„Ani otroctví ani osvobození nejsou skutečné. Mysl se podřízená gunám – třem hranicím přírody, nyní považuje za svázanou, nyní za svobodnou. Ale protože tyto hranice jsou samy o sobě iluzorní, říkám vám, neexistuje ani otroctví, ani osvobození. V noci, když člověk spí a mysl přemítá o dni, tomu říkáme sen. Stejně tak smutek a radost, život a umírání a znovuzrození, to vše je jen sen. Ó Uddhavo, věz, že jak poznání, tak nevědomost jsou příčinou svobody i otroctví. Vědění, zdroj svobody, a nevědomost, zdroj otroctví, vždy existovaly jako součást stvoření. Jsi moudrý, Uddhavo, přemýšlej teď! Individuální duše je součástí jediné Skutečnosti. Bondage je založen na nevědomosti a Liberation je založen na znalosti jediné reality za díly. To, co je ve vás volné a to, co je svázáno, má různé kvality, i když zabírají stejné tělo. Dovolte mi vysvětlit:jednotlivce lze přirovnat ke dvěma ptákům, společníkům, kteří hnízdí na stejném stromě. Jeden jí ovoce ze stromu, druhý se zdrží jedení. Přesto je pro oba zdrojem síly ten, kdo nejí. Realita je jako pták, který nežere, je osvícený:zná sám sebe a zná svého společníka. Neskutečné je jako pták, který jí, je nevědomé:nezná sebe ani svého společníka. Pouze ten pták naplněný poznáním Já je svobodný. Právě tak jsou moudří, probudili se ze snu. A stejně jako při probuzení byste se nedrželi snu, neulpívají ani oni na těle, Ale ach! nevědomí, stále žijí ve snu. Moudří, i když stále těla, už v něm nejsou omezeni... moudří se stávají jako nebe, jako slunce, jako vítr... svobodní a nespoutaní. Mohou sedět a chodit, koupat se a jíst, slyšet, dotýkat se a čichat:přesto uprostřed toho všeho života zůstávají moudří nespoutaní hranicemi hmotné přírody. Tělo moudrého zůstává připoutané k hranicím hmotné přírody. Ale ach! Moudří chápou pravdu za světem duality a mnohosti.“
* Právě teď to vypadá, jako bychom šli zpět. Od ničení životního prostředí ke konzumu, chamtivosti a zkorumpovaným politikům se zdá, jako bychom jako druh šli spíše zpět než vpřed.
* Zdá se, jako by staré hodiny, nějaký pozůstatek z neosvícené minulosti, byly probuzeny, ožily a nyní udržují čas nebo jsou nyní vládcem. Saturn se chystá vstoupit do svého domovského znamení a Saturn je vládcem času.
* A přesto, nenaznačuje nám to, že na všechno existuje období a „čas“? Nenaznačuje probuzení starých hodin, znovuzrozené v nové sezóně, základní jednotu a nedualitu času? Zvláštním způsobem je probuzení do minulosti, zvláště do karmické minulosti, připomínkou toho, že nikdy nic není skutečně mrtvé. Pokrok vpřed je nevyhnutelně spjat s minulostí, a pokud jsme připoutáni k pokroku jako k materiálnímu výsledku, který na nás čeká v budoucnosti, jsme také vězni minulosti, ovládaní mrtvými hodinami, které si necháváme jako ozdobu na našem předku- myšlení police.
* V indické filozofii je čas často označován jako „věčný“. Vytváření a ničení hmotného multivesmíru, ovládaného časem, je cyklické a duše v něm vtělené jsou přirovnávány k probuzenému ptáku sedícímu na stromě vedle spícího ptáka. Čas je tedy jak činitelem spánku, tak voláním společníka, který nás probouzí do věčnosti.
* Ptáci a interpretace znamení patří k hermeneutice Hermes:Merkur.
* Když zemětřesení otřáslo mým domem a pravděpodobně probudilo hodiny, četl jsem článek o Bruce Lee, když jsem připravoval přednášku o významu Slunce v prvním domě. Doslova jsem do powerpointu psal tento citát:„Pokud miluješ život, neztrácej čas, protože čas je to, z čeho se život skládá.“
* Bruce Lee se mimochodem narodil se Sluncem ve Střelci!
* Lee má pravdu v tom, jak je důležité, jak využíváme čas. Ale jde méně o to, jak využíváme čas z hlediska materiálních výsledků nebo výsledků v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, a více o využití času jako volání ke kvalitám věčnosti uprostřed...věčnost je přítomná ve všech časech.
* To je důvod, proč například Saturn v řeckém mýtu vládne zlatému věku, ale je také spojován se smrtí, stářím, úpadkem a zkázou. Jak Marcus Manilus, helénistický astrolog, napsal o čtvrtém domě:„Tam, kde na opačném pólu vesmír utichá, zabírá základy a z hlubin půlnočního šera hledí nahoru na zadní stranu Země, v této oblasti vykonává Saturn síly, které jsou jemu vlastní:svrhl se v dávných dobách z říše na obloze a nebeského trůnu, jako otec má moc nad bohatstvím otců a trápením starých.“
* O čtvrtém domě Manilius také napsal:„Další bod, i když se nachází v nejnižší poloze, nese svět na své věčné základně…“
* O 4. domě, který Manilius vztahuje k Saturnu, se také tradičně říkalo, že je „počátkem a koncem všech věcí“.
* Jako vládce času je Saturn jak vznešeným zlatým věkem, tak i nevyhnutelným uzurpací, vzpourou a bojem o moc, který vede k zániku. Čas sám o sobě je věčný a také podmíněný. Je to kondiční síla, neustále se opakující hodiny spánku a smrti, stejně jako zvonivé volání společníka, aby se probudil z našeho spánku.
* Neměli bychom se tedy bát, až se minulost probudí nebo když živí zemřou nebo když se mrtví vrátí k životu. Protože minulost není pro duši, která je vzhůru, o nic více či méně škodlivá nebo blažená než budoucnost. Pro duši, která je vzhůru, jsou všechny časy věčnou příležitostí.
* Dnes ráno znovu slyším troubení starých hodin, nyní jako volání duše, slavného, planoucího nebeského pěvce, smělého páva vějíře vějíře peří v zahradách věčnosti.
* Co může kdokoli z nás dělat, než dbát na zvony, když zvoní, a zůstat vzhůru, zůstat vzhůru bez ohledu na to, co tyto nekonečné řeky snů mohou přinést?
Modlitba:Nauč nás slyšet volání a moudře využívat čas, který nám byl dán.
** Pokud jste se nepřihlásili k podpoře mého kickstarteru, zvažte to prosím. Pokud se vám dnešní příběh líbil, pokud jste se rádi podíleli na tvorbě těchto astrologických událostí prostřednictvím mého blogu, pak prosím podpořte mou práci v příštím roce. Rád vám jako dárek poděkuji čtením na rok dopředu!“