Dnes meditace o této sadě tranzitů...
* Konjunkce Venuše s Neptunem v Rybách je romantická, snová, chladivá, uklidňující, tekutá, emocionálně povznášející, nápaditá, nadějná, soucitná a idealistická, zatímco Slunce v Beranu je v kvadratuře Saturn v Kozorohu je ovládaný, silný, svévolný, aktivní, strukturovaný, poslušný, tradiční, tvrdý, suchý, horký a nekompromisní.
* Venuše v konjunkci s Neptunem touží po intimitě, utajení, výhodách od žen, přátel, partnerů nebo kolegů.
* Kvadrát Slunce/Saturn je principiální, prosazující, důsledný a chce utvářet svět podle své vůle.
* Venuše v konjunkci s Neptunem je ideálem ráje, dokonalosti, krásy, milosti a blaženosti navždy.
* Čtverec Slunce/Saturn s jižním uzlem je obrazem člověka, který se s velkým úsilím snaží přinutit něco, aby se stalo. Představte si muže, který se snaží pokácet strom tupou nebo rezavou pilou. Tvrdě selhává. Snaží se a snaží se, ale vyčerpává se.
* Venuše v konjunkci s Neptunem je obraz, který muže žene v jeho úsilí... nesplnitelný sen o krásném domě, který postaví ze dřeva ze stromu, který ho nutí horečně pracovat. nemožné.
* Je-li a když je konečně vyčerpán, sáhne pak po studeném a opojném nápoji. Lektvar zapomnění nebo „sebe-odpuštění“. Nebo lektvar shovívavosti nebo „sebelásky“. Lektvar apatie nebo nezájmu. Muž, který je nakonec vyčerpaný, říká:„Pokud tento úkol nezvládnu, pak na ničem nezáleží. Nic nestojí za můj čas. Stejně je to všechno iluze.“
* Potom muž začne pít svůj jed, stejně horečně, jako se pokoušel pokácet strom.
* Zatímco piloval, někdo mohl přijít a říct:"Proč se nezastavíš a nenabrousíš si čepel?" na což by odpověděl:„Na to nemám čas!“
* Zatímco popíjel své lektvary, jeden po druhém, stejně horečně, někdo si možná řekl:„Proč nepřestaneš pít úplně sám a nepřijdeš na procházku mě?" na což by odpověděl:„Jaký to má smysl?“
* To jsou samozřejmě extrémy duchovního života informované čistě egem. Když je duchovní život zakořeněn v touze po osobním štěstí nebo osvobození, když je zakořeněn v nemožných ideálech osobní dokonalosti nebo neustálého vnitřního posilování, jsme jako muž, který se snaží pokácet mohutný strom rezavou pilou. Rezavá pila je naše sobecká motivace. Když je naší motivací osobní zisk, pak budeme horečně trpět čímkoli, o co se snažíme, dokud nebudeme konečně vyčerpáni svou konečností. Duchovní cíl, humanitární cíl, umělecký cíl nebo jakýkoli jiný druh „vznešeného“ cíle, když pochází z místa touhy po tom, co osobně nemáme, z toho, co nějakým způsobem pro sebe chceme nebo toužíme, nás nakonec vyčerpá.
* Jakmile jsme vyčerpaní, někdy si říkáme:"Stromy nelze kácet." Nepřestáváme přemýšlet:„Možná jiný přístup. Možná by na to stačila nabroušená pila.“ Místo toho se snažíme zapomenout, popírat nebo předstírat, že na ničem stejně nezáleží. Tento postoj pak oslavujeme a bereme ho jako životní styl. Stále odřezáváme sebeúčelným přístupem, ale nyní pilujeme řídký vzduch a říkáme věci jako:„Neexistuje žádná vyšší pravda, žádné vyšší cíle, žádné vyšší dobro… to je všechno iluze a neexistuje bod tady, je to všechno subjektivní. Jsem jen člověk, a tak si odpouštím tyto zbytečné duchovní snahy a dělám si, co chci.“
* Toto takzvané „nechat jít a být jen člověkem“ může znít osvíceně. Ale ve skutečnosti je to ještě více vyčerpávající, protože teď, i když stále pilujeme, už si neuvědomujeme, co děláme...
* Někdy se vzor stává cyklickým. Nakonec se probudíme z našeho opojení a řekneme:„Můj bože. Musím se vrátit k řezání!" A tak vezmeme rezavou čepel zpět na strom a začneme znovu, dokud se znovu nevyčerpáme a znovu se pustíme do pití.
* Představte si, že pro mnoho duší existuje bezpočet takto strávených životů. Proč? Protože láska je volba.
* Víme, že musí existovat něco vyššího, ale nedokážeme pochopit, že to něco vyššího není osobní cíl nebo ambice, ale osobní osoba, bytost, jako jsme my, která touží po dokonalosti od nás, kteří po nás nežádají, abychom něčeho dosáhli, ale spíše doufá, čeká a touží po překvapivém, tajemném a intimním vztahu. Tento vztah není nikomu vnucován, stejně jako muž, který pije a piluje, piluje a pije, není nucen přestat.
* Bez tohoto vztahu se stále snažíme a selháváme, selháváme a zkoušíme. Selháváme ve snaze a zkoušíme v selhání.
* Přemýšlejte o tom. Naše kanály sociálních médií jsou plné dvou základních obrázků egoismu. Jedním z nich jsou zpovědní obrazy, které zveřejňujeme, jak něco dosahujeme, jak se cítíme tak skvěle, protože jsme něco překonali, vzestoupili, získali, vyhráli, nějakým způsobem toužili a dosáhli vítězství. Druhým je obrázek, který zveřejňujeme, jak dobře nebo špatně se cítíme, když jsme ztratili nebo že jsme se vzdali těch zbytečných výletů za dokonalostí a našli sebelásku spolu se zmrzlinovým sendvičem, časem dovolené nebo dny požitkářství. v lázních.
* Na druhou stranu přirozeným výsledkem používání naší svobodné vůle k milování božského a lásky k druhým, naší první starostí (jak učil Ježíš), je to, že jsou schopni být milováni na oplátku. Můžeme tak vstoupit do blaženosti tolika věčných vztahů a božských společenství. V této nebeské říši se vše děje bez marnivosti. Na cestě do této říše je čepel lásky a sladkosti ostrá a účinná při prořezávání našich iluzí izolace, a přesto nemůže nikomu ublížit ani vyčerpat.
* A nyní znovu k naší astrologii dne...
* Čtverec Slunce/Saturn může být jako rezavá čepel. Konjunkce Venuše a Neptun může být beznadějným sobeckým ideálem, za kterým nemůžeme přestat honit, stromem, který se snažíme pokácet, nebo opojným nápojem osobních ambicí nebo osobního selhání, nekonečně se opakujícím. Tyto obrázky jsou právě teď díky planetám akutní, ale existují neustále.
* Na druhou stranu, to, co se skrývá pod těmito tranzity, je stejná pravda za všemi tranzity....že se můžeme v zájmu láska.
Modlitba, úryvek ze sv. Františka:„Ó Božský mistře, dej, abych se ani tak nesnažil utěšovat, jako utěšovat, být chápán jako rozumět, být milován jako milovat. Neboť v dávání dostáváme, v odpouštění jsme omilostněni a v umírání se rodíme k věčnému životu.“