Na co si dát pozor:
* Toto je novoluní typu „pojďme doopravdy“. Myslete:střízlivý, vážný, zralý, disciplinovaný, moudrý, uzemněný a oddaný.
* Na druhou stranu tento novoluní říká:„Takhle to je“. Pokud jste si o něčem vyprávěli příběh a ono to tak prostě není, nebo pokud jste si představovali něco jiného, než co to ve skutečnosti je, je to nový Měsíc, který přichází s gravitací a váhou Saturnu.
* Je ironií, že snad neexistuje žádná planeta s větší fantazií než Saturn. Saturn byl tradičně spojován s hluboce tvořivými náladami a vnitřními stavy melancholiků, kontemplativů a poustevníků. Proč? Protože představivost, duchovní nebo vnitřní život a změněné stavy se rodí v mezích všednosti. Rostou jako jiskry vzdáleného světla v jeho temnotě. Pro starověké astrology proto Saturn souvisel jak s všedností, tak se způsobem, jakým tvrdé, chladné přijetí všednosti vede velmi rychle k současné realitě ducha a představivosti. Například první „ušlechtilou pravdou“ velkých osvobozovacích tradic je realita utrpení. Takže když říkáme „Saturn je skutečný“, nemůžeme zapomenout, že Saturn je také pozorovatelem na prahu velkého za námi, převozníkem v tmavém rouchu, stojícím na okraji oceánu utrpení a vábí nás do daleka. pobřeží.
V dnešní době trávíme spoustu času používáním Saturnu jako zástupného symbolu pro „skutečné“, abychom mohli podepřít takzvané transcendentální/transpersonální reality vnějších planet, ale toto rozdíl je nadbytečný, když studujeme sofistikovanou symboliku, kterou starověcí astrologové dali Saturnu (a vlastně všem planetám obecně). To vše je jen říci, že setkání s „skutečným“ během tohoto novoluní je nedílnou součástí otevření ducha, představivosti, vnitřního života atd. Když žijeme v popírání toho, jak se věci mají, pak nemáme šanci spojit se s hloubkou, významem, tajemstvím, nuancemi, duchem nebo představivostí k tomu, jak věci jsou...
* Obrovské stellium v Saturnově znamení se odehrává právě ve chvíli, kdy se Saturn poprvé po dlouhé době vrátil domů do svého vlastního znamení. Co takhle to klasické saturnské slovo:zodpovědnost. Zodpovědnost je složitá věc. Většině lidí zodpovědnost nevadí. Ve skutečnosti nám odpovědnost dává neustálé příležitosti k vytváření smyslu, intimity, odvahy, ušlechtilosti a ctnosti. Většině lidí vadí, že si nemohou vybrat, za co budou zodpovědní, nebo sami dostatečně dobře neznají, jaké druhy povinností mohou dělat rádi. Někteří říkají, že odpovědnost je vlastní odměnou a že nezáleží na tom, za co přebíráme odpovědnost, ale je to temná a ledová cesta, kterou se musíme vydat. Mnoho lidí na světě trpí každý den tím, že se narodí do okolností, které si sami nevybrali, žijí životy naplněné odpovědnostmi, o nichž se necítí, že jsou svobodně vybráni, a je důležité, abychom si tuto skutečnost skutečně uvědomovali. Neměli bychom se chovat, jako by to bylo někdy tak jednoduché, jako:„Kovboje vzhůru, protože odpovědnost je její vlastní odměnou.“
Na druhou stranu si v životě mnohokrát vybíráme věci, o kterých si myslíme, že jsme opravdu chtěli, a pak se stáváme odpovědnými za důsledky svých tužeb, jen abychom zjistili, že jsme si něco přáli z místa nevědomosti. V takových situacích existuje pokušení rychle zahodit své dharmické povinnosti a jít za něčím novým a zářivým, úplně znovu. Tento druh bezduchého přehlížení důsledků našich rozhodnutí je potenciálně stejně ignorantský jako věřit, že odpovědnost sama o sobě přináší štěstí.
To vše znamená... právě teď možná více než kdy jindy rozpoznáváte, za co jste zodpovědní, nebo jaká nevědomost byla příčinou vašeho výběru, a to může být zcela vystřízlivění (a bolestné). Na druhou stranu si možná uvědomujete, že vaše srdce prostě není v tom, co děláte, a že abyste byli zodpovědní komukoli a čemukoli, vaše srdce MUSÍ být odsud na palubě.
* Další věc, která souvisí se Saturnem a všemi těmi řečmi o odpovědnosti, je potřeba uznání. Většina lidí je ochotna strašně trpět, pokud si myslí, že cokoliv, za co trpí, stojí za to. Všichni máme v sobě zvednout pěkně těžký kříž, pokud si myslíme, že nám to poskytuje příležitost získat něco, co chceme. Jsme ambiciózní tvorové a měli bychom si dávat pozor na to, po jakém uznání toužíme právě teď. Z dlouhodobého hlediska to pro nás nemusí být zdravé. Zároveň ani ty nejušlechtilejší nebo nejduchovnější ambice nemohou dlouho přežít bez zdravého uznání. Právě teď možná potřebujete zdravější uznání, a pokud je tomu tak, nemějte z toho špatný pocit. Jsme na sebe příliš tvrdí, než abychom toužili po potvrzení od světa, od sebe samých, od druhých, a co je nejdůležitější od božského. S Kozorohem je snadné zapomenout, že v očích Boha jsme všichni stále dětmi. Všichni děláme, co je v našich silách, a potřeba být viděn a utvrzen v srdci, pro jakoukoli duchovní práci, pro kterou se dáme, je důležitá. Prosit o lásku není hřích. Potřebovat lásku není hřích. Velkým hříchem, velkou iluzí je věřit, že láska je zasloužená nebo zasloužená...to není, je dávána zdarma tomu, kdo je otevřený ji svobodně přijímat.
Modlitba:Nauč nás zodpovědnosti svobodně milovat sebe i druhé, nejvyšší „politiku otáčivých dveří“. Nauč nás, že upřímnost, bolest a utrpení jsou skutečné... skutečné místo, odkud můžeme vždy žádat skutečnou lásku.