Dnes večer se Měsíc spojí se Sluncem na posledním stupni a poslední minutě posledního stupně Vodnáře a poté se obě planety pohnou společně do znamení Ryb. Velmi magický novoluní moment, který je třeba vzít v úvahu pro dnešní horoskop.
Každých deset stupňů zvěrokruhu, celkem 36, má jedinečnou „tvář“. Prvních deset stupňů neboli první „obličej“ Ryb tradičně ovládal Saturn. Saturnovo místo „radosti“ se také tradičně nacházelo ve 12. domě (domu, kterému ‚vládly‘ Ryby). Často uslyšíte, jak astrologové říkají, že Saturn má zvláštní vztah k 12. domu nebo k Rybám, protože Saturn si užívá věci jako vězení a azyly, izolace a utrpení atd., ale s trochu pečlivějším uvažováním a trochu méně „zlobivostí“ můžeme vidět, že se toho s tímto označením děje mnohem víc.
Včera večer jsme na jedné z mých tříd diskutovali o spojení Saturn/Neptun, když jsme se podívali na několik řádků z básně Mary Oliver, kterou moje žena nedávno sdílela v newsletter z našeho jógového studia. Oliver ve své básni „Kost“ píše:„Vedle mě/ šedé moře/ se otevíralo a zavíralo vlnobití,/ odvíjelo se znovu a znovu/ svůj čas-výsměšný řev;/ Díval jsem se, ale nic jsem neviděl/ skrz jeho temně pletený lesk;/ přesto to všichni nevíme, zlatý písek/ je tam na dně,/ i když ho naše oči nikdy neviděly,/ ani ho naše ruce nikdy nezachytí/ abychom ho neproseli /na zlomky a fakta/jistoty/a co je duše, také/věřím, že se to nikdy úplně nedozvím.“
Oko básníka je velmi podobné čtverci Saturnu/Neptunu, který zesiluje v obloha právě teď a podobně jako první saturnská tvář Ryb, kterou dnes večer ztělesňuje náš novoluní. Básník vidí tvary (Saturn) věčného (Neptun). Básník zná (Saturn) nepoznatelné (Neptun). Ačkoli zvláštnost duše, její forma a tvar, je oslněna přítomností věčnosti, jak říká Oliver, „zlatý písek/je tam na dně.“
Jelikož Saturn je planeta negace a hranice, slov „toto ne, to ne“, je často obviňována spíše jako bytost omezující, než aby se jí dostalo uznání jako užitečného definujícího nebo dárce formy. Nikde tedy není Saturn potřebnější, ironičtěji zasazený, než v prvních stupních Ryb…jako zlaté pískové dno, které nevidíme pod obrovským oceánem, má věčnost mnoho tváří. Beztvaré se nám představuje v jednotlivostech:východ slunce a osamělé větry, malé plamínky držené v tajných kamnech, stříbrná kovaná slova básně a pes spící na slunci. Saturn působí jako neviditelné médium pro extázi a tajemství vesmíru, „v jeho celistvosti“ (Neptun).
Slovo „celý“ znamená „nepřerušený“ nebo „v taktu“. A přesto opět tato neporušenost vyžaduje odlomení. Je důležité to znovu zdůraznit, protože je tak snadné dát formu a tvář do „nižší služby“ „vyššího věčného“. Je to trvalé pokušení divokých květin zbožňovat Neptun a vytvořit kult sentimentality kolem prvenství nebo „prvotnosti“ beztvarého nebo imaginárního. Saturn tak může nenápadně ovládat Neptun v jejich nevyhnutelné dynamice otec/syn. Čím konkrétnější, čím pevnější, tím polarizovanější se stáváme ohledně toho, „co přesahuje protiklady“ nebo „co přesahuje formu“ nebo „co přesahuje meze“, tím více saturnským se náš Neptun stává. Podobně, když se v našich životech přehnaně ztotožňujeme se slovy jako „představivost“ nebo „duch“ nebo „bůh“ nebo „krása“ nebo „láska“, slova zvápenatí a Neptun se podřídí saturnským stínům a kontrolní režimy.
Každý den své kariéry Mary Oliverová vycházela se Sluncem, denní dobou 12. domu, a nacházela konkrétní jména, která byla dána beztvarým. Nejprve tady, teď tam, něco, co popsala jako „oddanou pozornost“. Slovo „pozornost“ ve skutečnosti znamená „čekat na“ nebo „natahovat se směrem“. Oliver byl Panna se Sluncem/Venuší a Neptunem trojnásobně spojenými v Panně, ale také naproti Saturnu v Rybách. Oliverovo řemeslo by se dalo popsat jako pečlivý, pozemský správce beztvarého a jeho dosahů, obraz Saturna, který bere svou radost tím, že na něj čeká a je očekáván, věčný. Jako vládce „zlatého věku“ (znovu přivolává Oliverův zlatý písek pod oceánem), Saturnova forma dávání vztahů, její uspořádání a vymezení říká, „všechny věci na svém správném místě“. Posvátnost věčnosti. Jak napsala Oliver ve své slavné básni „Divoké husy“, „svět se nabízí vaší fantazii/volá vás jako divoké husy, drsný a vzrušující/opakovaně oznamuje vaše místo/v rodině věcí.
Při péči o beztvaré se neocitáme jen „v sentimentální službě“ nadřazenosti transcendentna, jinými slovy, ale spíše objevujeme jemnou reciprocitu, tvar a charakterní oduševnělost, kterou jsou dány tím, co se o nás stará, když zůstáváme pozorní. Zde je opět první a paradoxně smutná tvář Ryb; tvář dnešního novoluní.
Takže, tohle všechno je skvělé, ale prakticky, drahý bože prakticky!, co to pro mě znamená?!
Zde jsou několik návrhů nebo aplikací pro naše dnešní novoluní:
* Kde vás právě teď něco ohromuje? Kde se cítíte zcela ohromeni pocitem, přítomností nebo předmětem nebo něčím, co se prostě nepohne? Místo toho, abyste z toho byli frustrovaní, můžete se tomu věnovat? Začněte vidět jeho tvar a velikost. Začít to vidět jako věc sama o sobě, spíše než jako emoci nebo problém nebo něco, co je jen o vás? Někdy tím, že dopustíme, aby se přemožení stalo samostatným tvarem, můžeme ho začít zapojovat do poetického dialogu, vidět, co chce, zjistit, zda je v problému bůh, a dokonce začít vidět jeho krásu...co tento problém nabízí já?
* Kde se po vás žádá, abyste ze sebe odevzdali více? Která oblast vašeho života vyžaduje více péče a pozornosti? Aplikujete svou nejlepší energii, nejčerstvější části sebe sama na ty kousky věčnosti, které se k vám blíží, které po vás touží, právě teď? Proč se bráníme něčemu, co po nás touží? Čekání na to, co nás čeká...to přináší prohloubení naší duše.
* Kde vidíme groteskní tvar něčeho, čemu věnujeme příliš
naší pozornost? Pokud to, co se o nás stará, je to, o co se staráme my, pak jsme připraveni vidět monstrum v zrcadle? Je to opravdu monstrum? Chceme i nadále věnovat pozornost tomuto tvaru, který nás utváří?
* V jaké oblasti našeho života se rodí něco zcela nového? Jaké příliš rigidní myšlenky nebo struktury máme na místě, které nám brání dát formu nebo tvar tomuto novému životu? Čeho se nejvíce bojíme, že to odvádí naši pozornost? Musíme se dívat pozorně...protože naše obavy se dost často maskují vznešenými představami o pravdě a lásce a kráse a prioritách a morálce...silnými slovy, spíše než živými slovy.
Jaký krásný novoluní musíme těšit se na tento večer. Kéž si všichni užijeme jeho krásu!
Modlitba:Pomoz mi čekat na to, co mě čeká…
Obrázek s laskavým svolením společnosti elizgarcia, u licencování obrázků Creative Commons