Dnes padá úplněk přes osu Ryby/Panna a také zabírá Jupiter v Panně a Neptun v Rybách. Celkově velmi pozitivní, věrný, inspirovaný, romantický, vizionářský, nápaditý a náboženský pocit úplňku v této jinak velmi „při zemi“ roční době.
Opozice Jupiter/Neptun často vylepšuje vše od barvy a zvuky, pocity a pět smyslů. S Jupiterem v Panně máme něco jako obraz velmi pečlivého a pečlivého předáka, kněze nebo kněžky nebo dozorce a s Neptunem a Měsícem v Rybách máme něco jako básníka, mučeného umělce, potulného mystika nebo blouzňujícího šílence. Dejte tyto dva dohromady, možná si to navzájem odporují, a získáte kterékoli z následujících témat:
* Organizační chaos
* Romantická zaneprázdněnost
* Umělecká nebo estetická organizace nebo management
* Inspirovaná nebo šílená pozornost k detailům
* Malé pocity se stávají bránou do nebeských říší
* Důvody k pochybnostem ustupují drtivým důvodům věřit a tam a zpět
* Umělecké stavy snění nebo fugy
* Přenosy
* Zabijáci snů versus inspirovaní věřící
* Šílenství, posedlost, starosti, nervozita, podráždění, psychosomatické projevy
Myšlenka náboženského nebo duchovní inovace nebo kreativita je něco, co považujeme za samozřejmost. Máme tendenci lpět na minulosti jako různé náboženské technologie starých časů bez vlastních příběhů o genezi. Zapomínáme, že buddhismus, křesťanství a taoismus a mnoho dalších náboženství bylo inspirováno epochami historie, prorockými učiteli a tvůrčími vlnami inspirace. Proč by měl být náboženský vhled konečný? Proč by se měla duchovní pravda psát a číst na kamenných deskách? I když kamenné desky vypadají docela sexy...není také pravda, že se všude kolem nás neustále dějí náboženská zjevení, která postupně omývají rytiny starých časů...vyhlazují skály věků?
Tento víkend možná nahlédneme nejen do obnovy víry, řádu nebo naděje v některé oblasti našeho života, ale možná také vidíme něco jako zbrusu novou vizi toho, jak božské vypadá a jak se cítí. . Možná, že samotné božství se mění právě tak, jak si rádi myslíme, že zůstává stále stejné.
Co je modlitba? Co když to není nic jiného než způsob, jakým se věci organizují, jakoby natahováním neviditelných rukou a nohou, až si v určité chvíli uvědomíme, že se hybatel pohybuje, a vybavíme si slova:„to je dobré“. Co když modlitba není nic jiného než tento proces, uvědomělý jako následování vlaku písně, která je před námi vždy jen jedním tónem.
I když pohybem s hudbou se ocitáme ve smrti , nemoc nebo utrpení…když vidíme, že hnutí jasně vede cestu, a upřímně se zamýšlíme…pamatujme si, že vše umírá také svým vlastním způsobem…je přirozené říkat „to je dobré.“
Starý význam slova dobrý znamenal něco jako „celý a vhodný“.
Myšlenka „lepší“ nemusí být součástí slova „dobrý“, stejně jako slovo „ctnostný“ kdysi znamenalo něco tak jednoduchého, jako je kvalita síly nebo ráznosti, která je vlastní věci.
Modlitba:připomeňte nám sílu slov a jmen, která nám byla dána a která jsou kdykoli k dispozici stálým srdce a pevná mysl, opakující znovu a znovu:„to je dobré.“