Příběh o Marsu v Blížencích.
Dnes ráno jako já seděl a psal horoskop o Marsu v Blížencích, kluci z trávníku nám přišli posekat trávník a mě okamžitě přemohlo bzučení nožů a šlehačů plevele všude kolem mě. Šel jsem dolů, abych zaplatil klukům, abych si mohl sednout a soustředit se na psaní, ale když jsem sešel dolů, sklo v našich předních dveřích bylo rozbité. Stál jsem tam minutu s otevřenou pusou v šoku a pak jsem vyšel ven a zeptal se kluků, jestli viděli, že se něco stalo, na což oni řekli:"Ne, nic." Pravda nebo ne, můj odhad byl, že ze sekačky vyskočil kámen a narazil do skla.
Byla to lež nebo podvod? Posádka mluvila španělsky, takže komunikace byla obtížná a znepokojovalo mě to, protože jsem také nechtěl, aby si kluci mysleli, že je z čehokoli obviňuji… typické pro bělocha, že obviňuje latino hochy, kteří mu sekají trávník, že mu rozbili skleněné dveře. , že jo? Já nejsem ten chlap!
Stáli tam se mnou přede dveřmi a tím milionem kousků skla a všichni jsme se na to jen dívali. "Nevím," řekl velitel posádky. "Jo," řekl jsem. "Já taky."
Pak odešli a já to začal zametat. Ve vlhkém vánku mi do obličeje foukalo milion vlásků, a tak jsem si vlasy nastavil. Milion všeho malého. Milion malých mravenců na chodníku. Milion kusů skla. Milion vlasů. Milion věcí, které musím udělat, a teď je hodina mého času PRYČ.
Ale pak jsem si najednou uvědomil:„No jasně. Měsíc se dnes ráno spojuje s Marsem v Blížencích... milion kousků roztříštěného ostrého skla ve vchodu do mého domova. Přímo na prahu. Místo, kde tvrdý beton přechází na koberec, a voilá! .. jsi doma! Pokryté ostrými kousky, příliš mnoho na to, aby se daly spočítat.
Pak jsem v hlavě uslyšel známý hlas:„Taky by tě mohlo bavit sbírat ty kusy skla. Můžete také využít tuto chvíli k procvičení všímavosti.“
Takže jsem Thich Nhat Hanh udělal to hovno a strávil hodinu čištěním skla. Nejprve jsem zdvojnásobil pytel s potravinami a pak jsem ho naplnil vložkou do pytle na odpadky. Pak jsem zametl všechny velké hromady (nebyly tam žádné velké kusy, jen velké hromady tisíců malých kousků) a opatrně je vysypal do tašky. Skoro jsem přemýšlel o tom, že bych si nazul boty, ale pak jsem si uvědomil, že moje sandály mě v tu chvíli udrží...udrží mě soustředěné, protože bych do nich nechtěl mít sklo.
Moje prsty a chodidla ani jednou jsem se nezranil.
Pak jsem konečky prstů sebral mikro úlomky ze všech prasklin, které jsem našel. Pak jsme zametali další a další malé hromádky, až jsem měla záda pokrytá potem, nohy mě bolely ze všeho nahoru a dolů, ale moje mysl byla úplně prázdná...jasná jako jarní nebe.
Pak Vzal jsem rám a opatrně ho odnesl do sklepa. Pak jsem vysával. Pak jsem se posadil s klientem v jednom z nejjasnějších stavů mysli, které si pamatuji.
Každé ráno cvičím a mám své rutiny, takže to není tak, že by mé tělo mělo nedostatek cvičení. A každý den píšu a čtu a jako prioritu udržuji tichý prostor. Takže to není tak, že bych byl někdo, kdo je „všude“ a potřeboval nějakou obrovskou lekci všímavosti. Proč se to stalo?
Z úcty ke sklu jsem otázku nepoložil, dokud to nebylo hotové, a pak jsem dostal odpověď:„Takže byste mohli psát o Marsu v Blížencích dnes.“
A pak proud Marsu ve vhledech Blíženců:
* Síla rozptylu ironicky se shromáždit, ztišit a soustředit
* Nebezpečí břitvy ostrá jasnost
* Síla slov a myšlenek buď držet věci pohromadě, nebo ubližovat druhým a brzdit je
* Zkrocení jazyka
* Síla myšlenek, které lidem brání v pocitu bezpečí
* Síla nápadů přivítat lidi znovu doma
* Síla komunikace obvinit nebo odpustit
* Každé slovo se počítá, každé slovo může zabít
* Mysl se vyjasňuje, ale je také křehká
* Všímavost je proces shromažďování ostrých malých vůlí, které neustále proudí v našich hlavách...pečlivě je sbíráme, aby neublížily nám ani těm, které milujeme
* Všímavost není jen o tom, že si dáváte čas a jít pomaleji, tj O ostré jako břitva, milion kousků jasnosti a pozornosti...tak rychlé a jasné, že musíte jít pomalu, jinak si ublížíte
* Všímavost je plodem objevování toho, jak jsou myšlenky „skutečné“ a „ostré“. .jak mnohostranné, jak plynulé a přesto jak ostré…
Tyto a příliš mnoho dalších poznatků, které nelze pojmenovat…jako malé kousky skla, stále přicházely a přicházely…a pak mi položil otázku:„Takže proč to sklo prasklo?“
Byla to řečnická otázka. Odpovědí je příliš mnoho, než aby je bylo možné spočítat. emotikon úsměvu
modlitba:Pomoz nám slyšet, cítit a vidět ostrost našich myšlenek, slov a nápadů...abychom mohli každou z nich, každou a všímavě zvládat