* Více než snad kterákoli jiná znamení lidé rádi zkoušejí „znovuzrození“ Štíra v něco „pěkného“. Kdykoli dojde na rozhovor o Štíru, někdo musí vždy říci, že Štír je skutečně o znovuzrození. Nejprve si ujasněme, že tradiční astrologové nediskutovali o znameních zvěrokruhu stejným způsobem jako my, a tak již vedeme rozhovor, který odráží vytvoření nového způsobu uvažování o znameních obecně. Dále si také ujasněme, že zvěrokruh je rozdělením ekliptiky (roční dráha Slunce při pohledu ze Země) na dvanáct stejných částí. Každé znamení se svou podstatou podílí na symbolice kruhovitosti, a proto neexistuje jediné znamení, které by bylo možné studovat bez holistického pochopení přibývajícího a ubývajícího roku a jeho symbolického vztahu k neustálému otáčení kola. štěstí. S ohledem na tuto skutečnost uveďme jednoduchou pointu, že snaha udělat z každého rozhovoru o smrti něco lehkého nebo snaha vzít slovo „smrt“ a změnit ho na „znovuzrození“ ve skutečnosti demonstruje právě ten druh paranoidní připoutanosti k lehkosti, která Štír je nejlepší v demolici.
* Upevnění na světlou nebo temnou stranu kola, ať už výšky nebo hloubky, může být problematické. Štír je ta strana kola, která rozpoznává klamy lidí zachycených a uvězněných v paprscích světla.
* Samotný Štír může být chycen a uvězněn ve tmě.
* Štír nereprezentuje nejlépe roční období, které je spojeno se znovuzrozením. Nejlépe představuje roční období spojené s hloubkou a silou úpadku a ztrátou světla. Protestujeme proti tomu pouze v případě, že od začátku nerozumíme relativní hodnotě všech aspektů kruhu.
* Duše je sama kruhem a věčným pohybem kruhu v čase. Úpadek a ztráta jsou životně důležité pro prohloubení duše, protože právě v těchto časech máme největší sklon si připomínat, že jsme tu již byli a budeme zde znovu. Jinými slovy, pokles do tmy je také návratem. Na světlé/vysoké straně kruhu máme tendenci si myslet, že konečně někam dorazíme nebo že dobýváme hrdiny, kteří nikdy nezemřou. V hlubinách a ztrátě světla se vynořuje věčný život duše, když se vrací domů do paměti sebe sama. Takže toto roční období není ani tak znovuzrozením, jako spíš vzpomínkou... vzpomínkovou bohoslužbou pro slovo „navždy“, která poskytuje duši nevýslovnou jistotu, za začátky i konce, a tuto jistotu nejlépe symbolizují obrazy. jako hluboká propast Štíra, nekonečná temná noc nebo černé dno oceánu.
* Hluboké a temné časy a místa nejsou o Fénixech vstávajících z pověstného popela. Spíše jsou to místa mezi nekonečnými místy, plná podivných předků...vzpomínek duší....mimozemských ryb s neonovými světly visícími z lákavých háčků nebo tváří velkých zvířat, která na nás koukají z nebeské džungle.
Modlitba:Nauč nás moci smrti a její důležitosti pro život duše.