Zde je několik klíčových rysů fyziologických iluzí:
* na základě skutečného smyslového vstupu: Na rozdíl od kognitivních iluzí, které se spoléhají na nesprávné interpretace nebo zkreslení, jsou fyziologické iluze způsobeny fyzikálními vlastnostmi podnětů dosahujících našich smyslů.
* Výsledek smyslového zpracování: Náš mozek často vytváří předpoklady a vyplňuje mezery pro interpretaci smyslových informací. To může vést k zkreslení, zejména pokud jsou podněty nejednoznačné nebo neočekávané.
* univerzální a předvídatelné: Mnoho fyziologických iluzí zažívá každý, což ukazuje, že jsou založeny na základních mechanismech smyslového zpracování.
* nesouvisí s mentálním stavem: Na rozdíl od kognitivních iluzí, které mohou být ovlivněny náladou, očekáváními nebo přesvědčeními, jsou fyziologické iluze na těchto faktorech obvykle nezávislé.
Příklady fyziologických iluzí:
* iluze Müller-Lyer: Čáry stejné délky se objevují odlišné v závislosti na orientaci šipků na jejich koncích. Důvodem je to, jak náš mozek vnímá hloubku a úhly.
* místnost Ames: Místnost s zkreslenými proporcemi vytváří iluzi lidí, kteří se mění velikost, když se pohybují. To je výsledek mozku, který se snaží interpretovat hloubkové podněty na základě perspektivy.
* efekt McGurk: Vizuální a sluchový nesoulad může vytvořit jiný vnímaný zvuk. Například vidět, jak člověk říká „GA“, zatímco slyší „BA“, může vést k vnímání „da“. To ukazuje, jak náš mozek integruje informace z různých smyslů.
* afterImages: Zírání na jasnou barvu po dlouhou dobu může při odvrácení nechat duchovní obraz své opačné barvy. To je způsobeno únavou určitých sítnicových buněk.
Pochopení fyziologických iluzí nám pomáhá ocenit složitost smyslového vnímání a způsobu, jakým náš mozek konstruuje naši realitu. Poskytují také vhled do omezení a zkreslení našich smyslových systémů a připomínají nám, že to, co vnímáme, není vždy to, co tam vlastně existuje.