Tím, že démon nemá žádnou tvář, zůstává skutečná podoba démona neznámá a nejednoznačná, což může u těch, kteří se s ním setkají, zvýšit pocit strachu a nejistoty. Absence rysů nebo mimiky brání emocionálnímu spojení nebo porozumění motivům nebo myšlenkám bytosti, což vede k ještě více znepokojivé a nepředvídatelné přítomnosti.
Navíc v uměleckých nebo symbolických reprezentacích může démon bez tváře představovat spíše zobecněnou formu zla než singulární entitu vázanou na jakoukoli specifickou vlastnost nebo jednotlivce. Jejich vzhled se stává záskokem pro jakýkoli druh vnějších ohrožujících sil, na které by lidé mohli narazit.
Za zmínku také stojí, že kulturní interpretace démonů se v různých kontextech velmi liší a ne všechny démonické postavy jsou bez rysů obličeje. Zobrazení každého démona nese v příslušném kontextu kulturní, filozofické a symbolické významy.