Mandát nebes byl náboženský a politický koncept, který definoval legitimitu vládcovy autority. Věřilo se, že mandát byl udělen vládci, který měl podporu lidu, a že jej mohl ztratit, pokud vládce ztratil podporu lidu nebo pokud by se ukázalo, že jednají způsobem, který je v rozporu s vůle nebes.
Koncept také nesl morální imperativ pro vládce, aby vládl spravedlivě a ctnostně a také se staral o blaho svých poddaných. Mandát nebyl vnímán jako statické nebo neodvolatelné udělení moci, ale spíše jako dynamické a podmíněné uspořádání, které by mohlo být ovlivněno činy a rozhodnutími vládce.
Aby vládce získal Mandát nebes, musel být ctnostný, mít morální autoritu a být uznáván jako právoplatný dědic trůnu. Mandát byl také považován za přenesený prostřednictvím dědičné posloupnosti.
Pojem Mandát nebes byl používán k ospravedlnění legitimity vlády císaře ve starověké Číně a také k vysvětlení vzestupu a pádu dynastií. Pokud se ukázalo, že dynastie ztratila mandát, věřilo se, že již nejsou způsobilí vládnout a že nastal čas, aby se vlády ujala nová dynastie.
Na závěr, Mandát nebes byl významným konceptem, který po staletí formoval čínské politické myšlení a vládnutí. Poskytovalo božský základ pro legitimitu vládcovy autority a zdůrazňovalo důležitost ctnostného a spravedlivého vládnutí.