Ve zprávách na Kickstarteru máme jen 12 dní do konce! Pokud se vám mé denní horoskopy líbí, pak mi prosím pomozte dokončit tuto sbírku posledním stisknutím. Finanční prostředky, které odsud získáme, jdou na vybudování komunitní lékařské zahrady prostřednictvím našeho jógového studia. Přispějte a získejte zlevněné čtení nebo školné pro jeden z našich programů! Klikněte na odkaz v sekci komentářů níže.
Mezitím se podívejme na konjunkci Merkur/Pluto, která je dnes aktivována Měsícem v Beranu. Merkur bude spojen s Plutem přesně tak, jak bude den postupovat, a jak se zdokonalí, bude Měsíc současně kvadraturovat obě planety.
Přemýšlím o konjunkci Merkur/Pluto dnes ráno, když jsem sledoval, jak moje dcera rozpoznává sluneční světlo a pohybující se větve stromů ve větru za oknem (předem se omlouvám za další odkaz na miminko – oni bude pravděpodobně přicházet!), začal jsem uvažovat o „stavu světa“. Globální oteplování. Terorismus. Imperialismus. Fundamentalismus. Kapitalismus. Dost děsivých „ismů“ na to, aby se téměř každý chtěl vyškrábat zpět do lůna a nazvat to den. Ale pak jsem kupodivu dostal nápad, který se mi najednou zdál ještě děsivější než kterýkoli z nich...a to je myšlenka, že žijeme v rozčarovaném a cynickém světě.
Když jsem byl na postgraduální škole, přečetl jsem velké množství moderní a postmoderní literatury a trvalo mi dlouho, než jsem se zbavil velké dávky cynismu, po celou tu dobu hyzdil mou duši. Nic proti literatuře a umění té doby, ale unavila mě představa, že pouze „skutečné, střízlivé, bezútěšné a zlomené nebo roztříštěné“ pohledy na svět nebo realitu jsou zralejší a moudřejší. Slyšel jsem mnoho profesorů chválit tento druh umění, že se vyrovnali se světem „tak, jak je“, a ne tak, jak si dřívější romantici „přáli, aby byl“. A tak jsem na chvíli zahodil svůj inspirovaný, romantický idealismus a zkusil jsem spisovatele jako Hemingway a umělce jako Picasso. Spisovatelé jako Raymond Carver a David Foster Wallace. Žil jsem v té době sám, v zimní chatě v Michiganu, ve starém domě mých rodičů na pozemku mého dědečka, a tento druh dystopického „realismu“ v literatuře se stal jakousi formou duchovního odříkání. Pil jsem alkohol, bral drogy, psal a četl knihu za knihou a stále více jsem cítil, že mé odmítání falešné pozitivity ve světě je vznešenější, pravdivější a jaksi rozumnější a umělecky etičtější než lidé, kteří marní čas honbou za štěstím. konce…nebo to, co Fransen nazval „narnianskou drahotou.“
O několik let později, po velmi vážné práci s ayahuascou, jsem měl obřad, kde jsem se konečně vyrovnal s tímto obdobím uměleckého/literárního cynismu. Velmi jednoduše jsem viděl vlak moderních/postmoderních umělců, všechny oblečené v podobných hipsterských oblecích, muži i ženy, a kráčeli jednotlivě po svahu ledovce a pak jeden po druhém padali do mrazivé černo-modré vody oceánu pod nimi, jako lumíci. Slyšel jsem ten slavný citát:„Krása ledovce spočívá v tom, že 9/10 je ponořeno pod hladinou,“ a pak jsem si uvědomil, že každý z umělců, které jsem miloval, byl přitahován realitou lidského chladu, jako odvážní průzkumníci v polární kruh.
Potom jsem se uviděl zpátky ve své zimní kajutě, studuji tu stejnou temnotu, schyluji se blíž a blíž k okraji toho samého „účelného“ ledovce sebezničení, a nejprve jsem si pomyslel:Ano!" „Také jsem byl průzkumníkem temnoty. Protože jsem dost odvážný na to, abych viděl za povrchnost, abych se dostal pod povrch." Ale pak jsem si vzpomněl na drogy a alkohol a pak jsem ty drogy a alkohol doslova cítil ve svých vnitřních orgánech. A slyšel jsem hlas, který řekl:„prostředkem, kterým vidíme skrze iluze, je světlo a pravda, ne více temnoty“. A pak jsem vyzvracel něco, co mi připadalo jako žaludek plný prášků proti bolesti a tekutiny, která ve skutečnosti chutnala jako whisky. I když jsem v té době několik let nebral žádné drogy.
Pak byla vize pryč a mně zůstala řada vhledů. Za prvé, i když je pravda, že ve světě existuje povrchnost, falešný pozitivismus, falešná naděje a falešné představy o štěstí nebo celistvosti, je také pravda, že jediným prostředkem, kterým jsme schopni rozeznat pokřivenost těchto falešných pozitiv, je světlo něčeho přímého a pravdivého. Saturnské rozjímání o bolesti a utrpení je proto hluboce důležité… ve skutečnosti je to něco jako nevyhnutelná gravitace a byli bychom hloupí, kdybychom její hodnotu duchovně zavrhli. Tím, že se zřekneme falešné pozitivity, nekonečných ambicí a tužeb, si v podstatě říkáme:„obrazy světského naplnění pro mě nic neznamenají… jsou neplodné.“
Pokud se však toto zřeknutí nestane ničím jiným než novou image, novou módou, novým stylem nebo novým způsobem, jak podpořit ego, pak je pravděpodobnější, že další vybavení…věci jako lahve alkoholu ležící na knižním pouzdře, hipsterské oblečení a zbožňování rozbitého nebo roztříštěného světa. Saturnův pohled se v jistém smyslu stává Bohem nebo cílem sám pro sebe a zapomínáme na světlo, jehož prostřednictvím vidíme především skrze Saturnův úhel pohledu. Nakonec pochodujeme z ledovce jako lumíci, aniž bychom si vzpomněli na světlo, které osvítilo propast pod námi.
Někde uprostřed toho všeho existuje ocenění pro štěstí, radost, dobro a celistvost a zároveň přijímání limitů, rozkladu a falešnosti světa. CS Lewis, odpovídající kritikům podobným Fransenovi (který kritizoval jeho narnijskou drahotu), řekl, že „hromada rozbitých obrazů“ byla sama o sobě obrazem, který potřeboval rozbít. Lewis také napsal:„přijetí ztráty... se spojuje do dvou „způsobů“, romantického a asketického, potvrzení a odmítnutí představ.“
Když se tedy Merkur a Pluto dnes na obloze scházejí, je pro nás zcela přirozené, že uvažujeme o hlubších, temnějších pravdách. Je pro nás přirozené, že se musíme smířit s určitou úrovní iluze nebo iluze, kterou jsme bavili. Je zcela přirozené, že se objeví tajemství, podvody, zrada nebo skrytý materiál. V důsledku toho je zcela přirozené, že se chceme zříci prvků falešnosti v sobě, v druhých nebo ve světě obecně. Je pro nás zcela přirozené, že máme pocit, že žijeme v hromadě nedodržených slibů a rozbitých obrazů. Je pro nás zcela přirozené, že máme pocit, že jde o moudřejší nebo hlubší úhel pohledu. Nezapomínejme však na světlo, pomocí kterého se to, co je skryto, dostává na povrch právě teď. Nezapomínejme na světlo, jehož prostřednictvím temnota nabízí svou trvalou pravdu a poklad. Nezapomínejme, že tento okamžik odhalení není konec hry... takže nemůžeme stavět chrám lži jen proto, že věříme, že je pravdivější. To je hořká pilulka a často pokušení kombinace Merkur/Pluto/Měsíc.
Když jsem dnes ráno pomyslel na bezútěšnost světa, bál jsem se o svou malou dceru. "Do jakého světa jsi to přišel, maličká?" Pak jsem se odmlčel, protože jsem viděl, jak vidí světlo venku, a to mě přimělo vzpomenout si na světlo, pomocí kterého jsem otázku kladl. Světlo, jehož prostřednictvím je můj strach skutečně platný a „skutečný“. A když se usmála při pohledu na světlo, jemné prsty stromů vajících ve větru, zvuk zvonění větru jemně cinkající, usmál jsem se s ní.
Modlitba:Pomozte nám vzpomenout si na světlo, pomocí kterého se odhalují nebo chápou těžké pravdy... aby láska a světlo přibývalo ve světě, který potřebuje skutečnou radost a skutečnou naději.