Ale než jsem přišel na to, odkud se ten hluk vzal, myslel jsem jen na Neptun/Merkur a na myšlenku, že spadnutí opony způsobil duch. Něco ze zahraničí…
Ale než mě probudila padající opona, doslovný pád doslovného závoje, zdálo se mi jasné o očích svých dcer. Každý večer před spaním se mi dlouze dívá do očí. Pak se trochu nakrmí...otočí hlavu zpět k mámě...a pak otočí hlavu dozadu, aby se na mě znovu podívala. Vidím, jak mě vidí, a vidím se v ní tak, jak mě vidí ona. Je to jeden z nejtišších a nejposvátnějších zážitků, které jsem kdy zažil. Ve snu jsem se ptal, co je uvnitř nebo za závojem jejích očí? Co vidíme každý v očích druhého nebo za ním, když se díváme tak soustředěně?
Pak jsem se probudil a šel jsem hledat ducha Merkura/Neptuna, když to byla ve skutečnosti jen ta stará napínací tyč, která znovu spadla. Jednoduchý závěs padající na jednoduchou podlahu. Žádný duch. Zdá se, že tato tyč vždy sklouzne, když se drasticky změní teplota.
Když jsem si lehl, měl jsem chvíli jasno… jako bych viděl skrz a pomocí tichého světla… za ani uvnitř nic není. Ve stroji není žádný duch ani duch. Jen duch, jehož prostřednictvím se světlo diví světlům.
Teď nemůžu spát…nebo spíš jsem jen napůl vzhůru…ale cítím se viděn…opravdu viděn..jakoby milionem malých světýlek… a představuji si, že Merkur a Neptun v Rybách si také hledí do očí napůl bdělých a napůl spící...nikdy jim nechybí nic, co by přesahovalo nebo uvnitř sebe navzájem.