Na co si dát pozor:
Za prvé, Jupiter a Pluto…
* Prominutí, omilostnění
* Odpuštění, přijetí, tolerance
* Kompromis mezi pravidly, disciplínou, doktrínami nebo tradicí a tolerancí, milostí, férovostí , a vyrovnanost
* Odpuštění jako útěk, odpuštění jako povolení něčeho, co by nemělo být dovoleno, odpuštění jako vyhýbání se
* Odhalení dogmat, netolerance nebo tvrdého myšlení
* Karma drsného myšlení
* Dostaneme, co si zasloužíme, nebo si vůbec můžeme zasloužit cokoli, co dostaneme?
* Pečlivě zvažujte možnosti, dívejte se pod povrchní zdání
* Vyndejte prkno z vlastního oka, než z něj vybereme třísku někoho jiného
* Neschopnost žít podle našich vlastních standardů, přeměna našich ideálů nebo přesvědčení v živé příklady, obtížnost toho
* Odhalení nespravedlnosti systému nebo organizace
* Moudrost nebo pochopení porážky
* Tresty, které skutečně odpovídají zločinům, vs. ty, které ne
* Překrucování nebo manipulace s pravidly , zvyky nebo tradice pod praporem zdánlivě dobré věci
* Korupce pravidel, zvyků nebo tradic a potřeba upravit naše chápání, abychom se vrátili k základnímu dobru nebo jádru něčeho
Další, Merkur a Neptun…
* Nadsázka všednosti...normální, každodenní věci se zdají neuvěřitelně nudné, mrtvé, suché, chladné, postrádající představivost, tajemno, hloubku nebo ducha
* Nadsázka duchovního… každá poslední věc je najednou poselství, znamení, duch, synchronicita, hádanka, kód, sen, vize, transcendentní, romantické nebo hluboce imaginativní
* Všestrannost je náhle živá něčím numinózním
* Fantazie se trochu vrací na zem
* Oklameme sami sebe, že něčemu věříme, výmluva, která nás svede na scestí, může pocházet z hlasu, který se nás najednou snaží přesvědčit o něčem velmi konkrétním
* Stáváme se tím, čemu věříme
* Náš hlas, naše mysl, naše myšlenky jsou zaujaté něčím božským, nebo možná unavené či rozčarované něčím duchovním
* Když nás něco posvátného nebo duchovního unaví, je lákavé mít pocit, jako bychom si dělali iluze, že věříme něčemu, co není skutečné nebo něčemu, co ve skutečnosti není „tam, tam“, ale tato časová období, velké pochybnosti nebo velká únava z duchovní cesty, jsou normální. Vedou nás k odpovědnosti vůči realitě toho, co to znamená kráčet duchovní cestou ve všech obdobích života, a také nám poskytují příležitost prohloubit naši víru tím, že budeme pokračovat v kráčení cesty, i když mysl naší víry nemá žádné „... důvod“ tak učinit, nebo nedokáže vyvolat představy nebo představy o tom, proč je cesta lepší než nějaká jiná cesta. Můžeme se naučit vnímat tato období velkých pochyb nebo duchovní únavy jako okamžiky, kdy se naše víra stává něčím tišším, něčím pevným, jednoduchým, základním a nehybným. Pokud bychom praktikovali svou cestu pouze tehdy, když jsme věřili, když jsme byli v extázi nebo vzrušení, když jsme byli zdraví a plní energie, pak bychom si mýlili božství s vírou, božství za energii, božství za vzrušení nebo nadšení nebo samotné osobní úsilí. Božství přesahuje všechny tyto věci, a tak i my musíme být přivedeni za hranice našich „důvodů“ věřit nebo našeho „nadšení“ pro to, čemu věříme. Musíme znovu a znovu objevovat, že Bůh je ve všem a čeká, až se naučíme vidět jasně...přítomný i v naší únavě, deziluzi, pochybách, sebeklamu a přehánění.
* Často jsme z něčeho rozčarováni, když si uvědomíme, že naše úsilí a energie to již neudrží. Právě v takových chvílích se však často naskýtá příležitost zahodit představu, že to USA vůbec kdy podporovaly nebo aby se něco stalo. Tento jednoduchý vhled, který je ve skutečnosti spíše nabídkou, je počátkem odpuštění a milosti a je kritickou součástí toho, jak se naše duchovní „úsilí“ podřizuje božskému, spíše než abychom neustále oblékali naše úsilí do kostýmu duchovnosti, dokud se nevyčerpají a znovu se odvrhnou.
Modlitba:Nauč nás nacházet tvou dokonalou vůli pro naše životy přesně v těch chvílích a časech, kdy se cítíme příliš unavení, rozčarovaní nebo pochybujeme, abychom pokračovali ve vlastní páře.