Vzhledem k tomu, že Mars zpomaluje a dostává se do stanice v těsné blízkosti Saturnu, je dobrý den promluvit si o závazcích. Včera jsme s kolegyní Jenn Zahrt vypracovali kooperativní kus, který dnes vydá. Dílo se zaměřuje na pozitivní nebo konstruktivní aspekty dynamiky Mars/Saturn, která se v současnosti na obloze tvoří. Zatímco ona představovala osobní příběh s názvem „Tlakový hrnec“, já jsem napsal článek s názvem „The Making of Our Vows“. Oba příběhy obsahují důležitá ponaučení týkající se obtížné, ale nakonec poučné povahy Marsu a Saturnu. Zastávám pevný názor, že každá planetární dynamika představuje příležitost k učení a růstu, bez ohledu na to, jak velkou kontrolu máme nebo nemáme nad výsledky, nebo bez ohledu na to, kolik štěstí nebo osudu je vetkáno do našich životů se souhlasem nebo bez souhlasu naše „volby“. Jak s oblibou říkal James Hillman a citoval Audena:„Žijeme silami, o kterých předstíráme, že jim rozumíme. V této souvislosti zde je můj osobní příběh o Marsu/Saturnu, nazvaný „Skládání našich slibů“.
Moje svatba byla za necelé dva měsíce. Byl srpen roku 2014. Mars a Saturn se spojovaly ve znamení Štíra, který náhodou spadl v mém rodném 7. domě manželství, a já se bála i vzrušovala stejnou měrou. Moje brzy manželka právě odjela z města na týdenní duchovní útočiště, odjela studovat bylinnou medicínu do přírody, a já jsem byl doma a dusil se v obavách z budoucnosti. Nejen, že plánování naší svatby bylo stresující, ale realita samotných slibů mě těžce tížila
Vraťte se nyní v čase:Je první srpnový týden roku 2010, tedy o čtyři roky dříve, a je tu další konjunkce Mars/Saturn, tentokrát ve znamení Vah. Jsem v procesu rozchodu se svým tehdejším snoubencem. Byli jsme zasnoubení skoro rok, ale to léto se věci začaly zamotávat a začínalo být jasné, že k sobě nejsme ti praví. Když se Mars a Saturn spojují, říkám to poprvé nahlas.
V našem maličkém bytě ve West Village na Manhattanu je nesnesitelné horko. Nemáme klimatizaci. Tlak naší práce, peněz a našich neřešitelných rozdílů je tak intenzivní, že se rozhodnu, že musím vypadnout z bytu a jít běhat. Když opustím byt, běžím až k řece Hudson a pak jedu po západní dálnici až dolů na jižní konec Manhattanu, odkud odjíždějí trajekty, aby odvezly lidi k Soše svobody. Když dorazím do Battery Parku, napadá mě, že jsem v pasti. Na okamžik přemýšlím o tom, že bych naskočil na jeden z trajektů mířících na Liberty Island, jako by dotyk kamenů ostrova fungoval jako nějaká magie.
Jsme na sobě finančně závislí, emocionálně spoluzávislí a říct pravdu o situaci nemohlo být těžší. Když jsem tam stál v parku, ohýbal jsem se a snažil se dýchat, protože vzduch byl tak těžký a já byl bez formy a bez dechu. Jak k tomu došlo? Jak to, že jsem se tak úplně ztratil? Jak se jeden z nás ztratil? Protože aby bylo jasno, oba jsme se cítili v pasti. Znovu jsem přemýšlel o trajektu na Liberty Island. Nemohla by nám pomoci nějaká modlitba, mantra nebo magická zaklínadla? Pak jsem zaslechl slabý hlas. Ten jednoduchý, přímočarý, žádný kecy, „tak to má být“, hlas. A stálo:"Musíte jen mluvit pravdu a jít vpřed." Zklamaně jsem si povzdechl, zvedl hlavu a vydal se zpět do svého bytu. Začal jsem naříkat nad myšlenkou:ale jak se to stane, ale kdy to udělám, ale kam půjdu? Pak jsem znovu zaslechl hlas:„Musíš celou cestu domů utíkat, nezastavovat se a musíš prostě vyjít po těch schodech nahoru do svého bytu a mluvit pravdu. Pokud půjdete domů a budete o tom příliš přemýšlet, neuděláte to.“
Podíval jsem se nahoru na oblohu a pak jsem se ohlédl na trajekty plující přes vodu směrem k Liberty Island, děti na hlavách s ostnatými pásy ze zelené pěny, rodiče vypadali vyčerpaně a nesli plné náruče popcorn a párky v rohlíku a tanečníci break dance volně vystupující v parku pro malý dav. Pak jsem začal znovu utíkat, jak nejsilněji jsem mohl, až zpátky do svého bytu.
Trvalo to měsíce poté, co jsem poprvé řekl:„Nemyslím si, že bychom se měli brát,“ ale nakonec jsme se rozešli. Během tohoto mezidobí jsem kromě toho, že jsem trpěl tlaky z rozchodu, začal s přísnou každodenní cvičební rutinou. Ode dne, kdy jsem celou cestu domů utíkal, abych své snoubence řekl pravdu, až do dne, kdy jsme se definitivně rozešli a ona se odstěhovala, jsem se soustředil tím, že jsem na svém těle pracoval tak tvrdě, jak jsem mohl. Výsledkem bylo, že v době, kdy jsme se rozešli, jsem se ze sebe a svého těla cítil lépe než kdy předtím a pomyšlení na další spoluzávislý stylový vztah mi dělalo nevolno. Byla jsem sebevědomá, osvobozená, šťastná a svobodná. A pak jsem samozřejmě potkal svou ženu.
Když jsem ji poprvé potkal, bylo to jen pár dní poté, co se můj bývalý odstěhoval. Po telefonu jsem pro ni načetl graf narození. Byla instruktorkou jógy a bylinkářkou z Marylandu a doporučila mi ji jiná klientka. Líbil se mi zvuk jejího hlasu v telefonu a poté jsme se spojili přes sociální sítě a viděl jsem její fotku. Tehdy mi srdce zaplesalo. Ohromně mě přitahovala, ale byla to také přesně ta žena, kterou bych nikdy neoslovil, než jsem se dostal do formy a než jsem se naučil lekce z mého rozchodu. Byla fyzicky zdatná, sebevědomá, atraktivní a neuvěřitelně nezávislá. Ve skutečnosti jsem se při čtení její tabulky narození dozvěděl, že měla tři planety shromážděné ve znamení Berana, v MC její tabulky narození. Navíc byla Slunce/Měsíc v Býku. Sebevědomá, krásná, duchovní, atraktivní, stabilní, dokonalá a hlavně byla opět neuvěřitelně nezávislá. Bylo to poprvé v životě, co jsem oslovil ženu, která se cítila vážně vyděšená, ale zároveň divoce odvážná, stejná směs strachu a vzrušení.
Během týdnů jsme si začali vyměňovat e-maily polopravidelně a také jsme spolu mluvili na skype pozdě v noci, i když jsme žili více než pět hodin od sebe. Nedávno se také dostala ze vztahu, a přestože řekla, že mě má ráda, ještě není připravena zavázat se k dalšímu vztahu. Nehodlala se ponořit do dalšího vážného závazku, dokud si neudělá více času pro sebe. Kritizoval jsem ji a řekl jsem jí, že je příliš hrdá a příliš zásadová ohledně své nezávislosti, když bylo jasné, že jsme do sebe oba blázni. Přesto mě odmítla a šli jsme každý svou cestou. Ona se vydala na sólovou duchovní výpravu do Peru a já na seznamovací šílenství na Manhattanu. O několik týdnů později mi napsala e-mail. Zatímco byla v Peru, četla knihu, kterou jsem napsal o svých vlastních duchovních zážitcích v Peru. Napsala mi e-mail a pozvala mě, abych jako host učil astrologii a četl z mé knihy na cvičení jógy, kterou vedla na jaře roku 2011. Řekla, že se o sobě v Peru hodně naučila, a řekla, že je ráda, že jsme stále přátelé. Souhlasil jsem, i když jsem stále cítil hořkost z toho, že mě romanticky odmítla. Po pravdě řečeno, byl jsem také zahořklý, že se chovala dospěleji než já. Samozřejmě nedávalo smysl, aby se jeden z nás hned ponořil do dalšího vážného vztahu. Vadilo mi, že byla v tomto bodě silnější než já.
Když jsem se s ní konečně setkal osobně na cvičení jógy, přitažlivost mezi námi nikam nepostoupila. Mars a Saturn byli ve vzájemné opozici a mohl jsem říct, že mě má ráda, i když se ze všech sil snažila soustředit na své vůdčí povinnosti. Škádlil jsem ji, jak jen to šlo, a snažil jsem se vložit trhliny do brnění jejích zádržných prvků, ale byla zcela železem oděná a neproniknutelná. Nakonec, když jsme se balili k odchodu, našla mě v soukromí mé kajuty a řekla:"Takže myslím, že bychom si někdy měli popovídat." Mohl jsem říct, že si nebyla jistá, jestli zrazuje sama sebe, své zásady nebo nezávislost. Mohl jsem říct, že si nebyla jistá, že dělá správnou věc, a z nějakého důvodu mě to rozčilovalo, a tak jsem řekl:„Myslím, že se musím prozatím soustředit sám na sebe. Ale děkuji.“
Tu samou noc jsem si při cestě autobusem domů v hlavě říkal:„To je pravda. Nepotřebujete lidi, kteří si myslí, že jste druhý nejlepší." Pak přes hlasitý reproduktor v autobuse řidič náhle oznámil, že Usáma bin Ládin byl zabit americkými silami v Pákistánu. Vlna jásotu a tleskání se přehnala autobusem a vtipný muž asi dvakrát tak velký jako já se postavil do uličky, mával pěstmi nahoru a dolů a křičel:"YEAHHH BABY YEAH!" Podíval se přímo na mě a očekával, že budu nějak na něj reagovat, a tak jsem vstal a narazili jsme na hruď. Začal skandovat:„U. S. A. – U. S. A.“
Posadil jsem se a během deseti minut jsem se za sebe hluboce zastyděl. „Proč jsi jí neřekl ano? Ty zasranej idiote. Měli byste být rádi, že je tak nezávislá. Chováš se jako blázen."
A i když jsem si řekl pravdu, seděl jsem tam v autobuse a poslouchal lidi, jak skandují USA, USA, stejně bude chvíli trvat, než se pravda zmocní situace. Doslova mi trvalo několik týdnů, než jsem jí konečně zavolal a omluvil se a pak ji znovu pozval na rande. Zavázala se a řekla, že právě ten víkend přijede do New Yorku. Řekla, že by bylo hezké sejít se na obědě nebo večeři.
Vpřed:Konečně sedíme na večeři a první věc, kterou mi řekne, je:"Jsem ráda, že si konečně sedneme jako přátelé." Zdůrazňuje slovo „přátelé“, jako když učitelka na základní škole říká neukázněnému dítěti, aby se vrátilo na své místo. Šokuje mě, když to slyším, protože si myslím, že jsme na rande. "Počkej chvilku," říkám. "Myslím. Měl jsem říct ano, když jste mě pozvali na konci ústupu. Byl jsem jen tvrdohlavý. Chci tě vidět." "Ach," říká. "Myslel jsem, že máš o svých pocitech docela jasno." Výraz na její tváři říká:"Ztratil jsi šanci."
"Stejně jsem tu, abych se setkal s někým jiným," dodává nenuceně. "Předpokládal jsem, že se scházíme jako přátelé." Podle výrazu na její tváři poznám, že je ráda, že mě staví na mé místo. "Správně," říkám. "Omluvte mě na minutu." Potřebuji použít koupelnu.“
Stojím v koupelně a dívám se do zrcadla. "Zatraceně skutečné." Kolikrát se budeme takhle pohybovat tam a zpět?“
Odpověď byla ještě jednou. Později toho léta se rozešla s klukem, kterého vídala. Věděl jsem, že to nevyšlo, protože jsem od ní dostal textovou zprávu, ve které stálo:"Myslím na tebe." Text obsahoval obrázek, jak na mě vyplázla jazyk. A i když mi srdce poskočilo a při pohledu na obrázek jsem se jen usmíval, stálo mě to veškerou moji sílu, mnohem větší sílu než sílu, kterou jsem si budoval při zvedání závaží více než rok, abych odolal nutkání říct:"Promiňte. Nebudu tvůj druhý nejlepší." Ale místo toho jsem řekl pravdu. Odpověděl jsem:"Vezmeš si mě?" Odpověděla:„Haha. Věděl jsem, že něco takového řekneš.“
Když jsme se poprvé políbili, seděli jsme na zadním sedadle taxíku a jeli po západní dálnici, po stejné, po které jsem sprintoval nahoru a dolů, než jsem řekl:"Nemyslím si, měli bychom se vzít“ s mým bývalým. Poté, co jsme se políbili, řekl jsem:"To nám trvalo dost dlouho." A ona řekla:"Dobrým věcem trvá dlouho, než se spraví."
Flash Forward:V srpnu 2014, když byla moje brzy manželka na ústupu a já jsem byl sám doma, během další konjunkce Mars/Saturn jsem přemýšlel o povaze svých nadcházejících svatebních slibů, a právě v této době jsem si uvědomil (prostřednictvím studia minulých tranzitů), že mnoho významných fází našeho vztahu přišlo během období Saturnu/Marsu. Není divu, že Saturn je vládcem 7. domu mé ženy a Mars je vládcem mého 7. domu (pro ty, kteří nevědí, 7. dům je dům manželství).
Když se vrátila, naplánovali jsme naše sliby a podrobnosti obřadu a během tohoto procesu jsem se s ní podělil o symboliku toho, co jsem objevil o našem milostném příběhu a všech předchozích Mars/Saturn tranzity. Každý z nich představoval výzvu mezi námi, ale zároveň prohlubování naší poctivosti, lásky a oddanosti jeden druhému. Zeptala se mě:"Znamená to, že jsme jen sobečtí, tvrdohlaví a soutěživí lidé?" A řekl jsem:„Možná. Ale myslím, že to také znamená, že když se dva lidé berou vážně a berou vážně jeden druhého a berou vážně svou práci, lze vytvořit opravdu hluboké a trvalé věci.“
Vzhledem k tomu, že se Mars a Saturn letos opět dají dohromady a moje žena a já jsme se právě stali rodiči krásné holčičky, modlím se, aby se naše vzájemné sliby nadále prohlubovaly.
Modlitba:Posilujte naše závazky vůči božství, vůči sobě samým a našim duchovním povoláním a vůči sobě navzájem. Kéž nám každá obtíž poskytne příležitost zaměřit se na to, na čem skutečně záleží.