Tento tranzit má co do činění s revolucí. Jak ale osobní revoluce skutečně vypadá?
Nejjednodušší způsob, jak se zbavit osobní odpovědnosti, je zredukovat všechny naše chyby a chyby na psychologické dispozice… spíše než říkat:„Beru zodpovědnost za to či ono,“ říkáme:„ takhle prostě jsem." Nutíme svět, aby se kolem nás změnil, kážeme evangelium výmluv, maskovaných jako sebepřijetí a tolerance, a vytváříme prostředí oprávnění a přecitlivělosti. Snadno se urazíme a staneme se hrdými příjemci svých vlastních problémů, nakonec se odcizíme ostatním a ignorujeme bohaté příležitosti k růstu a vhledu.
Navíc děláme prostředí psychosomatické… vše kolem nás se stává citlivým na psychický dotek, protože jsme si ze své vlastní psychické tenké kůže udělali fyzický terč. Nasadili jsme na sebe karmický terč, který říká:„Udeř mě přesně tam, kde to bolí, protože já jsem moje zranění, a nutnost bránit své zranění mě bolí ještě víc.“
Psychologický redukcionismus je stínem svépomocné kultury, která se zbláznila. Jeho hlavní zbraní je eliminace pravdy.
Nejjednodušší způsob, jak bojovat s psychologickým redukcionismem, je studovat naši psychiku, studovat vzorce a zvyky naší psychiky, a ne z výchozího místa obranného nebo egoistického sebezbožňování, ale od touhy prozkoumat, kdo jsme, kým bychom mohli být, osvobozeni od okovů našeho vrozeného „charakteru“. Máme-li nějakou naději na objevení autentického charakteru, autentického hlasu, pak naším výchozím místem nemůže být myšlenka, že kdo jsme, je vše, čím jsme, známá veličina, neschopná změny. Ti, kteří tomu věří, investují duševní nemovitosti do psychologického redukcionismu a zaměstnávají se prací na budování svéprávného impéria.
Dnes je téměř nemožné to říci, protože je to hereze vůči svépomocné kultuře, ale hlavní věc, kterou si musíme zapamatovat, je, že začíná sebepřijetí, skutečné sebepřijetí. a končí poznáním, že kdo jsme, je pro nás do značné míry záhadou. Když se zamilujeme do tajemství naší věčné duše, pak není potřeba hyperdefenzivita naší postavy.
Pokud použijeme astrologii k tomu, abychom jednoduše zesílili a posílili svůj pocit, že jsme naše astrologie, jsme náš Měsíc a Slunce a Saturn a Venuše a tak dále, pak revoluce bude pouze záležitost soustružení a leštění našeho odrazu v klenotech našich oblíbených archetypů. Dopustíme se marnivosti psychologického narcismu, který je stejně nebezpečný, ne-li nebezpečnější, než každodenní narcismus zahradních odrůd. Psychologický narcismus začíná a končí popíráním pravdy a redukcí sebe sama na nekonečnou fascinaci obrazy...zacházenými jak dutými, tak naprosto vším zároveň, k naší radosti, jak chceme, jakkoli se nám to hodí, abychom ozdobili a oslnit neproniknutelný hrad naší postavy.
Ale kdo je ten, kdo má postavu nebo obsazení postav? Kdo je ten, kdo přemýšlí a uznává:„Ano, to jsem já?“
Položení této otázky, setrvání u této otázky, zatímco setrváváme ve zkoumání všech různých psychologických postav a obrazů žijících v nás, vytváří obraty nebo posuny, probuzení, záblesky, blesky blesky a nečekané objevy ve vědomí. Čím více tyto posuny a obraty dovolíme, tím více se ztotožníme se samotným vědomím, jehož přirozeností je svoboda.
Když objevíme svobodu, objevíme využití svobody, což je láska. Láska dovoluje vše, je svědkem všeho, drží vše a je všemi přemožena, jako přemáhá vše.
Modlitba:Udělej nás znovu skvělými. Udělej nás znovu skutečnými. Spalte naše výmluvy a obranu a dejte nám ducha odvahy. Řekněte nám pravdu a dejte nám ji slyšet.