Náboženský vliv :Katolická církev sehrála významnou roli v prosazování strachu z čarodějnic. Podporovalo to přesvědčení, že čarodějnice jsou ve spolku s ďáblem a jejich praktiky mohou vést k zatracení. Papežské edikty a spisy jako Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice) podněcovaly šílenství při honu na čarodějnice.
Sociální nepokoje 16. a 17. století bylo charakterizováno sociálními a politickými nepokoji, včetně náboženských konfliktů, ekonomických rozdílů a vypuknutí nemocí, jako je dýmějový mor. Tyto bouřlivé časy vytvořily atmosféru nejistoty a strachu, díky čemuž byly společnosti ochotnější hledat obětní beránky, jako jsou čarodějnice.
Pověrčivé přesvědčení :Mnoho lidí mělo hluboce zakořeněné pověrčivé přesvědčení o čarodějnictví a nadpřirozenu. Čarodějnice byly často spojovány s černou magií, kletbami a schopností ubližovat druhým. Strach z čarodějnictví byl propojen s tradičním folklórem, ústní historií a populárními kulturními názory.
Náboženská rivalita :K honu na čarodějnice přispěly i náboženské konflikty mezi různými křesťanskými denominacemi (např. katolíky a protestanty). Obvinění z čarodějnictví někdy sloužilo jako způsob, jak jednotlivci zdiskreditovat své náboženské odpůrce.
Čarodějnické procesy :Praxe čarodějnických procesů, kdy byly obviněné čarodějnice vystaveny mučení, výslechům a pronásledování, strach z čarodějnic ještě přiživovala. Tyto procesy vytvořily prostředí, kde byli často cílem nevinní lidé na základě doslechu, fám a osobních rivalit.
Misogynie a diskriminace na základě pohlaví :Ženy byly neúměrně obviňovány z čarodějnictví. Společenské předsudky vůči ženám spolu se spojením čarodějnictví s ženskou sexualitou a posílením postavení žen byly zranitelné vůči obviněním a pronásledování.
Nedostatek vědeckých znalostí :Absence vědeckého porozumění a vzdělání přispěla k rozšířené víře v čarodějnictví a pověry. Jevy, které si lidé nedokázali vysvětlit, jako nemoci, přírodní katastrofy nebo neštěstí, byly často připisovány čarodějnictví.
Obětní beránek :V obdobích krize a stresu mají společnosti tendenci hledat obětní beránky, které mohou za své problémy obvinit. Čarodějnice se staly vhodnými cíli pro usměrňování společenských úzkostí a frustrací.
Masová hysterie :Hony na čarodějnice nabývaly často kolektivní, až hysterické povahy. Jakmile bylo vzneseno obvinění proti jednotlivci, mohlo se rychle rozšířit, což vedlo k řetězu obvinění a masové panice.
Je důležité poznamenat, že přesvědčení a postoje k čarodějnictví se od 16. a 17. století významně vyvíjely a pronásledování a strach z čarodějnic již v moderních společnostech nemají stejnou vládu.