Vzhledem k tomu, že jsme si dali čas na to, abychom pokryli čtverec Saturn/Neptun do hloubky, otočme dynamiku ještě jednou a tentokrát se na ni podíváme z perspektivy Neptunova okouzlujícího nebo romantizujícího Saturn.
Začněme tím, že si položíme jednoduchou otázku...je něco ve vašem životě právě teď, co se stává konzervativnějším, soustředěnějším, serióznějším, strukturovanějším, disciplinovanějším, střízlivým nebo angažovaným? Existuje nějaký nový způsob myšlení nebo vidění, který pochází z minulosti a který vás v současnosti baví nebo se o něm učíte? Existuje nějaká nová forma umění nebo vědy nebo filozofie nebo náboženství, o kterou se v poslední době více zajímáte? A pak druhá otázka, která možná nedává moc smysl… co je na tom „stylu“ nebo „estetickosti“ toho, co vás právě teď tak láká? Je něco, co se ti zdá krásné na tom, co tě nově zajímá? A jste si této složky svého zájmu vědomi stejně jako myšlenky, přístup, disciplína nebo samotná struktura?
Musel jsem o této myšlence uvažovat sám v poslední době, protože jsem se hluboce zajímal o tradiční astrologii už rok, ale jen zřídka jsem se pozastavil nad estetickým, umění nebo „obraz“ tradiční astrologie. Proč to těší mou duši, nebo jaké obrazy krásy mi nabízí? Se Saturnem ve Střelci může být obzvláště obtížné uvažovat o této úrovni věcí, protože se zdá, že živel ohně nutí mysl k činům spíše než jemnější a ženštější odrazy, řekněme, vody. Nicméně, uvnitř čtverce Saturn/Neptun Neptun do značné míry ovlivňuje ohnivého Kentaura určité jemné tělo obrazů a imaginativní sílu. Ve skutečnosti by se dalo s jistotou říci, že každá dobrá renesance nastává v důsledku silně se vracející představivosti minulé éry...kromě toho, že se její filozofické předpoklady stávají znovu relevantními.
Před pár dny jsem četl Manilius své dceři před spaním. Moje žena udělala poznámku, která mě přiměla k tomu, abych vzal svůj výtisk a začal jí ho číst. Řekla:"Když o něčem opravdu přemýšlíte, vždy vzhlédnete, jako byste se dívali na něco na obloze, i když vím, že se ve skutečnosti nesoustředíte na nic nad svou hlavou." Řekl jsem:"Myslím, že proto jsem astrolog." Pak jsem řekl:„Ale víš, básník skutečně dělá totéž. Jsou v praxi myšlení s upřeným pohledem nějakým směrem. Směrem k předmětu, do země, nahoru do nebe. Když přemýšlíme nebo přemýšlíme určitým směrem, zejména při řešení problémů, zapojujeme poetickou stránku mozku do části řešení problémů. Tak o tom přemýšlím. A taková je i symbolika astrologie.“
Moje žena řekla:"Existuje nějaké spojení mezi poezií a astrologií tradičně?" A já řekl:"Ve skutečnosti existuje!"
(Nyní si představte jeden z těch kreslených filmů, kde příliš vzrušený toon vyskočí a začne točit nohama v zuřivém kruhu, nikam nejdou). Šel jsem a popadl svou kopii Manilia a řekl jsem:"Podívejte se na to Virginie." Moje žena řekla:"A já taky!?!" "Ano, ty taky, ale to je důležité pro její astrologický výcvik." Nikdy není příliš brzy začít.“
Manilius byl astrolog prvního století, který napsal svou astrologickou učebnici ve verších. Na začátku svého projektu píše:„Kouzlem písně stáhnout z nebe bohem dané schopnosti a důvěrníky osudu, hvězdy, které působením božského rozumu zpestřují pestré bohatství lidstva; a být první, kdo rozhýbe tyto nové kmeny kývající se listnaté lesy Heliconu, když přináším neotřelé nabídky, které nikdo přede mnou nevyslovil:to je můj cíl...Teď je nebe připraveno dát přednost těm, kdo hledají jeho tajemství, dychtivý ukázat prostřednictvím básníkovy písně nebeské bohatství… Je mi potěšením procházet samotný vzduch a strávit svůj život cestováním po nekonečné obloze, poznávání souhvězdí a opačných pohybů planet. Ale tato znalost sama o sobě nestačí. Vroucnějším potěšením je důkladně poznat samotné srdce mocné oblohy, označit, jak svými znameními řídí zrození všech živých bytostí, a vyprávět o tom ve verších s Apollónem ladícím mou píseň. Přede mnou svítí dva oltáře s plameny; u dvou svatyní se modlím, sužován dvojí vášní, pro svou píseň a pro její téma. Básník musí zpívat pevně stanovenou měrou a k tomu mu v uších zvoní obrovská nebeská koule, která jen stěží dovoluje, aby i slova prózy byla přizpůsobena jejich správnému frázování.“
„Páni, to je tak krásné,“ řekla poté moje žena.
„Nejsem si jistý, kolik astrologů se pokusilo spojit lyriku s teorií, ale přinejmenším je uklidňující vědět, že se o to lidé pokoušeli už opravdu dávno.“
Potom moje žena řekla:"To mi hodně připomíná způsob, jakým uvažuješ a píšeš o astrologii."
Pak mi to došlo...správně...jeden z nejzřejmějších důvodů, proč mě v současné době tak přitahuje studium tradiční astrologie, je ten, že ji považuji za krásnou. Můžeme někdy podcenit sílu krásy v rámci jakýchkoli myšlenek, filozofií nebo závazků, které v našem životě zastáváme?
Saturn někdy rád zapomíná na poezii přístupu.
Modlitba:Ukaž nám poetiku našeho přesvědčení...připomeň nám báseň v rámci filozofie