4. března máme vzácné zarovnání:Merkur, Venuše a Chiron sejít se na 27° Ryby. Ve stejný den, jen o několik hodin dříve, máme další přesné zarovnání:Slunce v konjunkci s Neptunem na 13° Ryby.
To je spousta energie Ryb, se kterou je třeba se vypořádat. Vraťme se na chvíli k symbolice Ryb. Symbol Ryb jsou dvě ryby svázané k sobě provazem. Přesto obě ryby plavou (nebo se alespoň snaží plavat) zcela odlišnými směry – jedna plave k individualitě a druhá k univerzálnosti.
Ryby jsou posledním znamením zvěrokruhu, symbolem pro cestu, která skončila. Na rozcestí máme dvě možnosti:vrátit se zpět do hmotné říše a restartovat cyklus či inkarnace, nebo opustit hmotnou říši, abychom se sjednotili s duchem.
Ryby nám na tento boj nedávají odpověď, pouze zobrazují boj o to, být jednou nohou ve ‚skutečném‘ světě a druhou ve světě neviditelném. Kdekoli máte ve svém horoskopu Ryby, je to místo neklidu a ambivalence.
Nyní se blíže podíváme na trojitou konjunkci – Venuše, Merkur a Chiron na 27° Ryby.
Trojité konjunkce (tři planety seřazené ve stejném stupni zvěrokruhu) jsou velmi vzácné, a proto vysoce významné. Co dělá tuto konjunkci zvláštní, je spojení s Chironem. Chiron se přestěhuje do Berana 17. dubna, takže toto je poslední setkání Chirona s Venuší a Merkurem v posledním znamení zvěrokruhu na příštích 50 let.
„Klíčem“ k pochopení této trojité konjunkce je samotný Chiron. Merkur a Venuše jsou osobní planety a jsou pro nás mnohem dostupnější.
Merkur představuje naši mysl, jak vnímáme svět kolem nás, jak komunikujeme s ostatními, jak se vyjadřujeme.
Venuše představuje náš vztah k ostatním, jak navazujeme spojení s vnějším světem. Pokud se Merkur zabývá výhradně výměnou informací, chce Venuše s těmito informacemi vytvořit něco cenného – navazovat výměny, vyjednávat, dávat a brát.
Proto není Venuše spojena pouze s láskou a krásou, ale také s penězi a majetkem. Venuše je naše jednotka směny hodnoty.
Spojení Merkura a Venuše se proto zabývají výměnou informací (Merkur) o tom, čeho si ceníme, o tom, co je pro nás důležité (Venuše).
Chiron je úplně jiné „zvíře“ a pravděpodobně nejtajemnější astrologický signifikátor v grafu. Zatímco Uran, Neptun a Pluto (transpersonální planety) jsou ještě záhadnější než Chiron, jsou pro nás zcela nepřístupné. Chiron přichází s potenciálem být – alespoň do určité míry – uchopen v rámci omezení lidské mysli.
Abychom pochopili povahu Chironu, musíme mít na paměti, že Chiron obíhá mezi Saturnem a Uranem . Saturn je nejhmotnější planeta, poslední planeta viditelná pouhým okem. Saturn představuje nejvyšší formu naší „smrtelné“ existence.
Uran je na druhé straně vyššího řádu. Uran se vymaní z omezení hmotného světa – Uran představuje osvobození z řetězů toho, co nás drží dole na Zemi.
Chiron je proto KLÍČOVÝ, spojnice mezi světem, jak ho známe, a vyšší sférou vědomí.
Chiron vládne naší DNA , což není nic jiného než ‚kód‘ předávaný z jedné generace na druhou. Tento kód představuje tu část nás, která nikdy neumírá, informace, které nelze zničit. Když z našich těl nezůstane nic jiného, stále žijeme prostřednictvím našich dětí, část nás se stále projevuje a odvíjí s každou další generací.
Důvodem, proč stále předáváme část sebe, je přinést potenciál naší lidské existence do nejvyšší možné formy projevu.
A to je důvod, proč je Chiron spojen s konceptem dárků. Pouze nejsilnější sekvence nebo naše DNA jsou předávány dalším generacím, takže mohou být silnější a silnější a přibližovat se stále blíž k ‚dokonalosti‘.
Ale dokud se nenaučíme, jak integrovat tuto genetickou informaci, která nám byla předána, a přenést ji do vyššího řádu projevů (uranská strana Chironu), mohou se chironské dary cítit jako rány.
Tajemný „Las Meninas“ od Velazqueze je jedním z nejdůležitějších obrazů všech dob.
Obraz zachycuje výjev ze španělského dvora krále Filipa IV. Mladá princezna ve středu scény je Infanta Margaret, dcera španělského krále a královny a následnice trůnu. Podle všeho se celá scéna a všechny postavy točí kolem malé princezny.
Když se však podíváme pozorněji, všimneme si malby na pozadí výjevu zobrazující krále a královnu Španělska, kteří jsou rodiči malé princezny. Když se podíváme ještě blíže, všimneme si, že se nejedná o obraz, ale o zrcadlo. Zrcadlo ve skutečnosti ukazuje odraz z obrazu, na kterém pracuje Velazquez (malíř na levé straně). Ve skutečnosti maluje královský pár!
Hlavní postavou scény už není Infanta Margaret, ale její rodiče. Královský pár pózuje před scénou, zatímco je Velazques maluje, zatímco jejich dcera a několik dalších postav to sleduje. Obraz proto ukazuje jejich pohled na scénu. Z devíti vyobrazených postav se pět dívá přímo na královský pár. Jejich pohledy, které hledají souhlas, potvrzují přítomnost a sílu královského páru.
Obraz si nechal vyrobit sám král. Rozhodl se, že sebe ani královnu nenechá namalovat. Alespoň na první pohled na uměleckém díle chybí. Pokud se však ponoříme hlouběji a pochopíme záhadnou kompozici scény, pochopíme, že oni jsou těmi, kdo jsou v centru všeho. Jejich síla je nezpochybnitelná. Jejich síla je to, co dává všemu smysl.
Ale opět, obraz říká víc než to. I když je moc královského páru nezpochybnitelná, jsou pouhým odrazem v zrcadle. Budoucnost je před nimi. Infanta Margaret, budoucí španělská královna, předá jejich sílu dalším generacím. Infanta je ještě dítě, a přestože ještě nemá žádnou skutečnou autoritu, má v genech zakódovaný příslib moci.
Trojitá konjunkce mezi Merkurem, Venuší a Chironem nám poskytne ‚přístup‘ k jednomu z našich darů. Jak jsme již dříve popsali, Merkur a Venuše jsou dostupné planety. Přinesou nám do povědomí jinak záhadné informace Chironu.
Stejně jako se nám Las Meninas stává stále dostupnější, když se na ně díváme, budou nám odhaleny některé velmi důležité informace o tom, kdo jsme a čím se máme v tomto životě stát.