V těchto případech se často věří, že duchové jsou samostatné entity, které ovlivňují, vedou nebo obývají jednání nebo chování lidí. Je však nezbytné rozlišovat mezi individuálními a kulturními interpretacemi takových přesvědčení v různých kontextech.
Ze sekulární a vědecké perspektivy neexistují žádné empirické důkazy, které by podporovaly představu duchů nebo entit nezávisle a přímo ovlivňujících mysl nebo chování lidí. Lidské chování a duševní procesy lze pochopit prostřednictvím našeho současného vědeckého chápání fyziologie, neurobiologie, psychologie a sociologie. Mimořádné zážitky, které se někdy vysvětlují jako vlastnictví ducha, lze obvykle připsat zdravotním problémům, halucinacím, psychologickým jevům nebo kulturním praktikám.
Víra v duchy, vlastnictví a související koncepty je nakonec předmětem subjektivních zkušeností, duchovních praktik nebo individuálních interpretací zakořeněných v osobních filozofiích nebo systémech duchovní víry.