Venuše prošla dlouhým kvadrátem k Saturnu a nyní je Slunce v kvadratuře k Saturnu, jsou předmětem zrady, přísah, nedodržených slibů, tajemství a poctivosti všechny byly hlavními problémy v letních měsících. Bohužel žijeme v době, kdy se duchovní fráze „neměj žádná očekávání“ příliš často stává omluvou pro porušení přísahy nebo slibu, zradu a poškozující tajemství ve vztazích. Na každé zklamání reagujeme tak, že si příliš rychle říkáme, že na vině jsou naše očekávání a idealismus, místo abychom se cítili zraněni nebo zrazeni tím, že někdo porušil své slovo nebo závazek vůči nám.
Podobně ospravedlňujeme všechny druhy sobectví ve jménu věcí, jako je individuace nebo „duchovní růst a rozvoj“. Přesvědčujeme sami sebe, že naše nedodržené sliby a kompromis našich slov vůči druhým jsou oprávněné, protože si představujeme, že to byli andělé, kteří zasáhli, místo aby se naše integrita zhroutila.
Zdravá konfrontace a vzájemné sdílení pravdy se stává nemožné v dnešní době, kdy neurčitá svobodná vůle a individuální růst nejsou jen zlatým standardem, ale také nevysloveným náboženským dogmatem.
Je příliš snadné vzít si něčí selhání nebo svá vlastní a pokusit se otřást stříbro z kapes kalhot. Odkazujeme na dětství, mluvíme o přijetí, obracíme vjemy, dokud nedostatky nevypadají jako moderní, surrealistické malby, které nás snad nemohou rozčilovat (je to příliš ironické nebo nad rámec morálky!). Nebo ještě hůře, mluvíme o tom, jak toto zranění, které cítíme, tato zrada nebo zklamání, je ve skutečnosti naše vlastní zásluha... my CG Jung, jak vidíme, že toto zklamání je ve skutečnosti jen „mluvení mých vlastních věcí“.
Dalším oblíbeným přístupem k vypořádání se se zklamáními je mluvit o tom, že je třeba na nás samých léčit. Léčíme naše vztahy, opravdu pracujeme na tom, abychom věci nechali plynout (to je to, co říkáme), léčíme linie našich předků a pak mluvíme o všech našich léčebných úspěších několik let, kdykoli se znovu objeví základní bolestivé události nebo příběhy. „Už jsem tu práci DĚLALA,“ říkáme hrdě, jako bychom vyhráli nějakou tajnou soutěž bojových umění, na kterou většina ostatních prostě nebyla pozvána.
V tom všem často také říkáme, že zažít zklamání z jednání někoho jiného, být zraněný nebo se navzájem držet dohodnutých standardů, přísah, slibů nebo kodexů chování ve vztazích znamená „soudit“ jeden druhého.
Kdo se tak intenzivně bojí soudu, je tak rozzlobený a zadržovaný kvůli tomuto slovu? Kdo je ten, kdo chce navždy proklínat a zakazovat posuzování našich vzájemných zkušeností? Kdo je to, kdo chce zničit všechny kategorie a struktury morálky nebo společenského chování? A jaký je rozdíl mezi tímto druhem ničení a jakoukoli jinou formou?
Když chceme být kýmkoli chceme, neustále, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, bez jakýchkoli omezení, přicházíme o tak moc. Omezení našich pout, přísah a závazků jsou součástí toho, co nám dává podstatu, důstojnost, místo, čas a orientaci. Být ve správném vztahu jeden k druhému, hledat drobné písmo v našich posvátných smlouvách a v nás samotných nás staví do správného vztahu se vším ostatním. Jak říká I-ťing:„Když lidé získají svá správná místa, naplní velkou normu Nebe a Země.“
Myslet si, že tento řád si vytváříme, předěláváme a ničíme sami, 24 /7, je arogance. Naše závazky vůči sobě navzájem, vůči našemu povolání, vůči naší práci a studiu, vůči sobě samým a rodině a vůči našim duchovním nebo náboženským praktikám jsou založeny na myšlence, že naše činy jsou důležité nejen pro nás samotné. A když se integrita těchto závazků naruší, nestačí jen mluvit o přijetí nebo opuštění ideálů. Přijetí, odpuštění a důvěra v tento proces jsou samozřejmě zásadní, když čelíme jakýmkoli zkouškám nebo trápení v našich vztazích, ale tyto vlastnosti jsou nezbytné zejména proto, že porušení chování, řádu a posvátné smlouvy bylo porušeno nebo opuštěno. Zákony vesmíru nezmizí jen proto, že přijímáme, odpouštíme nebo milujeme myšlenku neomezené svobody. Milost není milost a svoboda není svoboda, aniž by zákon byl také zákonem. Pojmy plynule souvisejí...a v jejich vztahu nalézáme zrcadlový obraz našich vlastních vztahů ve hře. Milost a svoboda jsou zlevněny bez respektu k přísaze, slibu, závazku, závazku, omezení a zákonu. Nejradikálněji svobodnou a půvabnou myšlenkou je také to, že nejsme zcela svobodní být tím, kým si přejeme, a nejsme zcela neomezení ve svém potenciálu.
Obtížné lekce Venuše retrográdní kvadrát Saturn…a mnoho dalších mimo dnešní myšlenky.
Modlitba:pomoz nám být tím, kým říkáme, že jsme, a dodržet naše sliby a závazky vůči sobě i druhým