Vzhledem k tomu, že Neptun a Saturn jsou blízko sebe a Mars spouští čtverec Pluto/Uran, jedno téma, které mě napadá, téma, které je v poslední době součástí mých modliteb, musí dělat se starověkými rolemi kněží v rámci komunity. Minulý týden jsem šel na katolickou mši, protože jsem si uvědomil, že jsem na ní ještě nikdy nebyl, alespoň ne od návštěvy babičky, když jsem byl malý.
Šel jsem do služby, a i když se na mě dívali dost podezřívavě, většinou mě všichni vítali. Sotva jsem si pamatoval žádnou z modliteb (některé jsem znal) a střídavě tam bylo více stání a sezení než v protestantských kostelích, ve kterých jsem vyrůstal. Přesto bylo příjemné být mezi lavicemi a vitrážemi, ikony a obrazy, zpěvníky a varhany a kůr. Pokud jde o estetiku, zážitek mě naplnil něčím krásným, tajemným a dobrým.
Potom kněz předal své poselství a bylo to v bázni a majestátnosti „stát před pánem ve své skutečné přirozenosti“. Vynaložil velké úsilí, aby popsal ohromně velké myšlenky a obrazy o našem vesmíru ve srovnání s velikostí naší Země, a pokaždé, když dokončil dlouhý vesmírný popis, řekl:„Oč větší bude Bůh, když před ním budeme stát?“ Jeho poselství nakonec v podstatě znělo:„Pamatujme si na tuto rozlehlost každý den, abychom z ní nebyli sraženi v soudný den.“ Poslední část byla na můj vkus přehnaná, ale ocenil jsem, že někdo mluví o obrovské velikosti a rozsahu věcí.
Poté, co jsem seděl doma, a několik dní od té doby, i když se o službu nezajímám, jsem se cítil smutný, že „kněžské“ role, které tolik lidí, které znám, přebírá ve svém každodenním životě nejsou v našem světě tak uznáváni, respektováni nebo podporováni. Pokud nejste podporováni velkou institucí, jako je církev nebo charita, vládní program atd., je velmi těžké následovat osobní kněžské povolání. Myslím na akupunkturisty, masážní terapeuty, učitele jógy, astrology a bylinkáře a vidím zástup svých kolegů „duchovních“. Vidím obětní oděvy a vidím životy hluboké oddanosti. Vidím denně praktikovaná nebo recitovaná různá svatá písma a vidím spoustu obětí a služeb druhým, a přesto vidím nesmírně bolestivější a matoucí cestu k tomu, aby mě tato povolání podporovala.
Například kolem těchto rolí vidím mnohem větší sociální stigma a vidím boj o vydělávání na živobytí ve světě nebo o to, aby mě přátelé a dokonce rodina. Vidím snahu poznat správný způsob, jak vydělávat peníze nebo se propagovat těmito řemesly, a vidím, že jsou na nás nespravedlivě uplatňovány tvrdší standardy, aniž bychom si uvědomili, že jsme v mnoha ohledech „sami za sebe“.
Vidím to jako dynamiku Saturn/Neptun, ale také cítím, že ve světě politiky se právě teď odehrává něco podobného. Zdá se, jako by politici jako státní zaměstnanci až příliš těžili z nesprávného druhu lidí nebo nesprávným způsobem. Politickou roli už většina z nás nevnímá a nepociťuje jako roli veřejného činitele u lidí, ale spíše jako tajných vyslanců velkých korporací, chamtivosti a průmyslově-vojenského komplexu.
Globální rozhořčení proti tomu se zdá být evidentní jak v nárůstu teroristické/fundamentalistické ideologie namířeném na západní civilizovaný svět, tak i na obyčejných lidech západního světa, kteří veřejně šílí. Je to, jako bychom už nemohli věřit, že veřejná doména je bezpečné a chráněné místo, a to do značné míry souvisí s myšlenkou, že veřejní zaměstnanci už ve skutečnosti nejsou veřejnými zaměstnanci. A v širším smyslu by mě zajímalo, jestli to nesouvisí s ještě jemnějším systémovým problémem...nepodporujeme ty správné druhy veřejných služeb nebo státních úředníků skoro dostatečně.
Říkám to, protože také, pravda, s hlubokou vděčností přemýšlím o projevu podpory, kterého se mi doposud dostalo prostřednictvím mé sbírky. Úspěch této sbírky mě z velké části inspiruje k tomu, abych pomohl dalším studentům astrologie nebo jiným praktikům jiných oborů najít odvahu požádat o pomoc a zůstat oddaný a inspirovaný jejich cestě, i když je těžké být sám sebou. .
Jedna věc, kterou jsem se neustále snažil mít na paměti jako základ své praxe, je myšlenka, že „práce je nejlepší plat. Božské je můj nejcennější majetek." Toto je trvalé učení, které mnoho řeholníků, kněží nebo státních úředníků po tisíciletí považovalo za posvátné. Funguje to však pouze do té míry, do jaké žijeme ve společnosti, která tuto roli nebo povolání uznává jako jedinečné a dělá, co může, aby podpořila ty, kdo jsou povoláni k těmto slibům.
Jak těžké je to pro nás udělat, když jsme viděli, jak jsou tyto úřady a sliby tak zneužívány? Jak těžké je pro někoho, jako jsem já, neustále držet tyto sliby posvátné, zatímco žijem ve světě, který mně (astrologům) nenabízí žádné jiné chrámy nebo věštecké památky než ty, které si (nebo my) děláme pro sebe?
Jak těžké je najít naše „povolání“, ale pak musíme bojovat až do vyčerpání, abychom je podpořili a zároveň je neustále udržovali?
Moje modlitba je dnes za oživení, obnovu a uzdravení všech veřejných zaměstnanců.
Modlitba:Připomeňte nám, komu a čemu sloužíme, a pomozte obnovit integritu dávných rolí a povinností v našich komunitách