Minulou neděli odpoledne jsem seděl ve své kanceláři a zíral na předvolání poroty, které mi leželo na stole skoro měsíc. Procházel jsem nejrůznějšími představami o tom, jak bych mohl uniknout zodpovědnosti. Mohl bych jim říct, že jsem jasnovidec a že neexistuje způsob, jak být nezaujatý, když znám pravdu ještě předtím, než soud vůbec začne. Jistě by si mysleli, že jsem blázen, ale kdyby si ověřili pozadí mého příběhu, zjistili by, že jsem astrolog a neznali rozdíl mezi slovy jako „psychický“ a „astrolog“, pravděpodobně by si pomysleli:„dobře, ten chlap si nedělá srandu." I když tato fantazie byla pravděpodobně ta, o které jsem přemýšlel nejvíce, bylo tu několik dalších stejně vyšinutých.
Když jsem nepřemýšlel o způsobech, jak se vyhnout nutnosti objevovat se u soudu, myslel jsem na další fráze vznášející se kolem webových stránek, které jsem našel při průzkumu ins a mimo službu poroty. Vyhledávat jako:„Co se stane, když se hlásíte k porotě?“ Často jsem viděl fráze jako:„Je to vaše ústavní právo a jedna z největších povinností a poct, které jako občané máme, vedle hlasování.“
"Hlasuji," pomyslel jsem si. „Všichni jsou teď do voleb docela fanatičtí. Stydím se za to, jak vážně beru toto velké privilegium vzhledem k tomu, že jsem nikdy nevolil mimo prezidentské volby.“
Potom jsem začal přemýšlet o volbě a náhodě. Říká se, že volit je právo. Právo vykonávat svá rozhodnutí v rámci naší demokracie. Říkají, že sloužit jako porotce je právo, právo zahrnout naši volbu nebo rozsudek do procesu spravedlnosti v naší komunitě. A přesto to nikdo nechce dělat. Každý přemýšlí, jak z toho ven. A není zajímavé, jak jsou porotci vybíráni náhodně?
Ve skutečnosti mě proces výběru poroty přiměl hodně přemýšlet o otáčení kola štěstí. Nejprve jste povoláni. Poté zavoláte, abyste zjistili, zda bylo vybráno číslo vaší skupiny. Pokud tomu tak není, jste na pár let z háku. Pokud ano, musíte se spolu se stovkami dalších lidí nahlásit u soudu. Odtud jste ještě jednou náhodně vybráni do skupin porot. Odtud jsou vám kladeny otázky a můžete, ale nemusíte být vybráni do poroty. Případ, ve kterém působíte, může nebo nemusí být občanskoprávní nebo trestní a může, ale nemusí trvat krátkou nebo velmi dlouhou dobu. Můžete, ale také nemusíte skončit s 15 dolary na den a zjistíte, že nebudete dlouho pracovat.
Jak dny ubíhaly a mé datum předvolání se blížil, začal jsem mít pocit, že nemá smysl bojovat s předvoláním. Celá věc se mi v hlavě tak přehnala, až to bylo metafyzické. Nyní jsem přemýšlel, zda lze osud nebo štěstí přerušit, odvrátit nebo řídit prostřednictvím participativní magie, nebo zda to, co je napsáno, je prostě napsáno. V jistém smyslu jsem přešel od prostého lidského podráždění představou, že se musím objevit v porotě, ke kontemplaci kosmického zákona. To se stane, když dáte astrologovi hodně času na přemýšlení o něčem, o čem ví, že přijde v budoucnu.
Takže konečně, v neděli odpoledne, jen několik hodin předtím, než budu moci zavolat do soudní budovy, abych zjistil, zda byla moje skupina svolána na pondělí ráno, se rozhodnu seslat hororový graf, abych zjistil, zda bude zavoláno číslo. Až do tohoto bodu jsem se nepokoušel vymanit se z povinnosti poroty, protože jsem se rozhodl věřit tomu, co říkají o cti být porotcem. Také jsem se rozhodl věřit, že pokud je voláno moje číslo, je to z dobrého důvodu a nemohu udělat nic, abych zabránil vylosování mého losu. Věřím, že tyto věci řídí vyšší moc.
Pokládám otázku:"Budu muset zítra sloužit v porotě?" a odpověď je velmi jasná, velmi jednoduchá, velmi přímá, „ano.“
Teď se bojím. jak dlouho to bude? Jsem OSVČ. Mám čtyřměsíční miminko. Moje žena a já musíme pracovat na plný úvazek, abychom vyžili. Takže dělám to, k čemu je mnoho z nás, studentů věštění, náchylných… snažíme se překroutit věštbu tak, aby vyhovovala našim potřebám. „Možná,“ říkám si, „věštec prostě říkal, že moje skupina bude zítra povolána do služby. Neznamená to, že skončím jako služba.“
Konečně je 18:00 v neděli večer a je čas, abych zavolal do budovy soudu a podíval se, jestli bylo zavoláno moje číslo. Hlasová nahrávka samozřejmě říká:„Všechny skupiny se musí zítra ráno v 7:30 hlásit u soudu. Všechny skupiny.“
Takže další den ráno dorazím do budovy soudu v 7:30 spolu se stovkami dalších lidí, z nichž mnozí intenzivně vysvětlují úplně cizím lidem a téměř prosí lidi, které nemají Ani nevím o jejich složitých výmluvách. "Nemám tu být," slyším desítky lidí, jak si říkají, když všichni streamujeme jeden soubor do velké čekárny.
Samozřejmě to nejsou všechny výmluvy. Dvě ženy, které mají neuvěřitelnou nadváhu a zjevně nemocné, vypadají jako před infarktem a nějak umlčují každého stěžovatele, kterého míjejí na cestě přímo do fronty. Oba jsou omluveni a vypadají, že na cestě zpět ze soudní budovy mohou omdlít, čímž stěžovatele při odchodu znovu umlčí.
Na cestě do zadržovací místnosti je detektor kovů, kterým musíme všichni projít. Když se přiblížíme, vytáhnu přívěšek Jupiter, který nosím na krku pro štěstí, a políbím ho. Říkám si:„Jsem tady. neběžím. Takže prosím, udělejte mi pořádek a dejte mi dnes předat mé číslo, abych mohl jít domů. Udělej pro mě nějaké kouzlo Jupiter.“
Musím sundat přívěšek Jupiter, protože odpálí detektor kovů, tak si ho dávám do batohu a procházím bezpečnostní kontrolou. Nic nepípne a z nějakého důvodu to beru jako dobré znamení.
Konečně jsme se všichni shromáždili ve velké místnosti a žena nám dává orientaci. je vtipná. Říká věci jako:„Nemluv s námi o tom, že bys tu neměl být. Slýcháme to každý den, pět dní v týdnu, od stovek lidí, kteří si myslí, že víš, co voní lépe než všichni ostatní. Toto je právo. To je povinnost. To je čest. A dozvíte se víc a lépe to zvládnete, když se dnes nebudete snažit všem ostatním dělat ze života peklo.“
Jsem rád, že jsem astrolog, protože to všechno zvažuji na kosmické úrovni a skoro mám pocit, jako bych snědl hrst hub.
Do dalšího kola výběru nakonec zahájí stejná žena. Začne vyvolávat jména porotců. Mé jméno je desáté jméno volané v úplně prvním bazénu. Můj fond je pouze 18 lidí, z nichž 6 bude vybráno pro občanskoprávní řízení. V duchu si říkám:„Ty děre. Orákula nemůžete oklamat. Samozřejmě se volalo moje číslo. Budu vybrán jako porotce. Přesně to včera večer řekl horář.“
Dále sedím v soudní síni a v ruce držím zelenou kartu s číslem „10“. Soudce se také jmenuje Green. Jsou nám kladeny různé otázky a jsem ohromen, když vidím lidi, kteří dělají vše, co mohou, aby se dostali z výběru. Kolem mě stojí lidé a leží s rovnými tvářemi o své schopnosti zůstat neutrální a spravedlivý v úsudku. Věci, o kterých jsem přemýšlel, že bych řekl… „Jsem jasnovidec a nemůžu zůstat neutrální,“ létají kolem jako skupina sedmáků, kteří se snaží vysvětlit princip, proč o přestávce utekli do lesa. V duchu si říkám:„Není příliš pozdě na to, dát psychickou linku. Všichni ostatní si evidentně vymýšlejí kraviny, tak proč bych to neměl já?" Ale místo toho na otázky upřímně odpovídám a během patnácti minut se pole zúžilo z 18 na 10.
Konečně jsou volána naše čísla a já jsem jedním ze šesti vybraných, kteří se budou účastnit civilního procesu, který začne do hodiny. Ostatní vypadají, že se jim ulevilo, ale pak se soudce chápavě usměje a řekne:„Pro ty z vás, kteří řekli, že nemůžete zůstat neutrální. V čekárně poroty nahoře zůstanete neutrální až do 16:30 odpoledne a stále můžete být vybráni k jinému soudu a tento soud může potenciálně trvat mnohem déle než tento soud, který bychom měli skončit dnes odpoledne. Někteří z vás by se měli trochu více zamyslet nad tím, co znamená zůstat neutrální. Jste propuštěni.“
Pak složíme přísahu a případ začíná. Dva z porotců sedících po mé straně se celé odpoledne snaží zůstat vzhůru. Jde o civilní proces zahrnující autonehodu. Nakonec nás zavedou do místnosti a dostaneme příslušný zákon pro naše rozhodnutí. Nade vše je jasné, že většina mých kolegů porotců je stále frustrovaná, že byli vybráni. Většina mých kolegů porotců se prostě chce rychle rozhodnout a dostat se domů.
Nebudu říkat, že jsem v té místnosti byl jediným hlasem rozumu, ale když došlo na poradu, byl jsem vzrušený. Můj čas byl téměř u konce. neběžel jsem. Nesnažil jsem se tomu uniknout a opravdu to nebylo tak zlé. Mohlo to být horší. Proč si tedy neudělat čas na spravedlivé a rozumné zvážení faktů případu a nezkusit, opravdu nezkusit, přijít se spravedlivým rozhodnutím? A tak jsem řekl:„Podívejte, máme pro tento den téměř hotovo. Já chci taky domů. Ale pojďme zjistit, co je tady spravedlivé." Další žena v zelených šatech odpovídala mým pocitům (nepatřila k těm, kteří usínali) a chodili jsme po místnosti a vyměňovali si své myšlenky na případ. Jakmile se rozhovor rozběhl, všichni se konečně zapojili a během hodiny jsme dospěli k rozumnému úsudku.
Při cestě autobusem zpět na parkoviště jsme všichni seděli u sebe a všude bylo ticho až na hluk deště dopadajícího na střechu autobusu.
"Rád jsem vás všechny poznal," řekl jsem, když jsem vystupoval z autobusu.
"Možná se za tři roky znovu ozvou všechna naše čísla," řekla mi žena v zelených šatech. Začala se smát a plácla si rukou na koleno.
"Nikdy nevíš!" Odpověděl jsem.
Když jsem přišel domů, sedl jsem si do kanceláře a vybalil si batoh. Když jsem se hrabal na dně tašky, ucítil jsem řetízek svého Jupiterova přívěsku a usmál jsem se. Chytil jsem řetěz a vytáhl ho z tašky. Zvedl jsem ho proti světlu...k mému překvapení byl Jupiterův kámen uprostřed přívěsku pryč! Na jeho místě byla jen otevřená díra. Prázdná spona. Hádal jsem do tašky a hledal kámen, ale bez úspěchu. Žádný Jupiter.
Opět se na mě vplížil pocit, jako bych snědl hrst obzvlášť podivných hub. "Co to sakra znamená?" Napadlo mě.
A celý týden jsem u toho seděl. A celý týden jsem se za to modlil. Až do dnešního rána, během své modlitby a meditace, jsem si uvědomil, že moje zkušenosti v soudní budově odrážely Saturnovo umístění ve Střelci. Saturn je v současné době ve znamení ovládané Jupiterem. Saturn je v současnosti ve znamení spojeném s doktrínami a dogmaty a zákonem a pravdou. Saturn, který je spojen s osudem, povinností a omezeními času a prostoru. Saturn, který je spojen se zákonem a pořádkem. Saturn, který je povýšen ve znamení vah spravedlnosti.
Když jsem dnes ráno seděl a přemýšlel nad těmito astrologickými archetypy, napadlo mě několik biblických pasáží, a tak jsem je znovu navštívil v rámci svého ročního studia Starého a Nového zákona.
První byl úryvek z knihy Římanům. Pavel píše o náboženských zákonech a říká:„Vždyť bez zákona je hřích mrtvý. Kdysi jsem žil bez práva; ale když přišla přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Zjistil jsem, že právě to přikázání, které mělo přinést život, ve skutečnosti přineslo smrt. Neboť hřích, který se chopil příležitosti nabízené přikázáním, mě oklamal a skrze přikázání mě usmrtil.“
Na tomto místě bych řekl, že Paul se zabývá obtížností pochopení ctností a slabin Saturnu. Pokud je zákon souborem povinností nebo povinností, je zákon ze své podstaty omezující nebo zakazující. Zákon je ve své podstatě odsouzením toho, co není morálně nebo duchovně správné. Zaměníme-li tyto zákazy nebo povinnosti či povinnosti za život samotný, pak si zakazující povaha zákona uzurpuje moc života a nakonec místo toho uctíváme smrt.
Jinými slovy, zákon nečiní život a lásku tak živými a milujícími. Povinnost zákona není to, co nás naplňuje. Ve skutečnosti obecně podněcuje vzpouru a ironicky i samotnou nekorektnost, před kterou se snaží chránit. Proto život vedený vírou v ducha, vedle ctností milosti, odpuštění a povzbuzení, je nejlepším způsobem, jak žít ctnostný život. Ctnost nepochází pouze z povinnosti. Pochází ze svobody, kterou si musíme vybrat pro dobro, protože je dobré. A když zůstaneme v tomto „duchu“ nebo v tom, co je v mnoha náboženských tradicích označováno jako „cesta“, pak žijeme jak podle zákona, tak i mimo jeho smrtelnou past zároveň.
Podobně Ježíš v knize Matouš říká:„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit zákon...pravdu vám říkám, dokud nezmizí nebe a země, ne sebemenší písmenko, ani sebemenší tah pera ze Zákona v žádném případě zmizí, dokud nebude vše dokončeno." A přesto byla převážná část Ježíšova poselství argumentem proti myšlence, že osvícení, spásu nebo osvobození můžeme nalézt pouhým legalistickým dodržováním morálních nebo duchovních zákonů nebo kodexů.
Jako obvykle, bez ohledu na to, zda jsme křesťané nebo buddhisté nebo cokoli mezi tím, tato písma poukazují na nadčasovou moudrost. Přesný druh moudrosti, který se odráží v současné dynamice mezi Jupiterem a Saturnem, zatímco Saturn je v Jupiterově znamení.
Realitě zákona se nelze vyhnout. Žádné vyhýbání se realitě povinností a odpovědnosti. O tom, co bychom mohli nazvat „karma“, neboli příčina a následek. Nelze se vyhnout realitě okolností, do kterých se narodíme, socioekonomickým podmínkám, ve kterých žijeme, a mnoha dalším faktorům v našem životě, které jsou z velké části mimo naši kontrolu. V našich životech se nelze vyhnout určitým výsledkům, které jsou napsány, slíbeny nebo určeny v hodině našeho narození. Nelze se vyhnout tomu, že někdy zavoláme na naše číslo, a nelze se vyhnout tomu, že když se snažíme utéct osudu, věci se často zhoršují.
Stejně jako jsem se snažil překroutit orákulum, abych řekl to, co jsem chtěl, aby mi řeklo, a stejně jako mi žádné magické zaklínadlo nebo přívěsek nepomohlo propracovat se kolem mého osudu, a stejně jako porotci, kteří se pokoušeli vymanit z jejich služeb, byli nuceni čelit povinnosti horší, než jakou by dostali, kdyby prostě řekli pravdu... saturnská realita je tady a „ne do nejmenšího tahu perem... vše je splněno,“ odejde.
Život však nevyvěrá ze smrti. Život a smrt nejsou protiklady, protože život žádný protiklad nemá. A zde dochází k vysvobození z nástrah saturnského zákona. Protože zákon nedává život. Může poskytnout řád nebo spravedlnost, ale nedává život samotný. A pouze tehdy, když si mylně pomýlíme myšlenku, že život pochází ze zákona, snažíme se na něj vsadit svou spiritualitu. Jako by ukřižování bylo konečnou pravdou, spíše než vzkříšení. Jako by nevyhnutelnost zimy byla konečnou pravdou, spíše než pokračující povaha života ve všech ročních obdobích, symbolizovaná obnovou jara.
Takže poté, co jsem si dnes ráno znovu prošel tyto verše, dospěl jsem k několika jednoduchým závěrům o své zkušenosti u soudu. Za prvé, i když zákon, osud, povinnost nebo osud jsou v některých ohledech nevyhnutelné, nenacházíme osvícení nějakým slepým a přísným nebo sebespravedlivým dodržováním. Za druhé, snaha uniknout před zákonem prostřednictvím lží, lstí, podvodu nebo vzpurnosti, dává zákonu nad námi jen větší sílu vysávání duší. Za třetí, duch života a litera zákona mohou spolupracovat, když je zákon podřízen duchu, a ne naopak. Když se rozhodneme plnit omezení a povinnosti života s duchem radosti, pokory a lásky, pak jsme svobodní, i když se zdá, že nejsme.
Astrologie (pro mě) je celá o stejných závěrech, které jsem se naučil ze své zkušenosti u soudu.
Konečně jsem byl pořád naštvaný, že se mi rozbil přívěsek Jupiter. Rozhodně nejsem proti participativní magii drahokamů. Ve skutečnosti vidím jejich použití jako způsob, jak posílit zapojení duše do každodenního života. Rozhodl jsem se tedy položit bibli otázku jako akt věštění.
„Jaký byl význam mého ztraceného Jupiterova přívěsku? Existuje jiný druh kamene, který by pro mě mohl fungovat lépe?“
Modlil jsem se a pak jsem náhodně otevřel 1. Petrovu kapitolu:„Když přicházíte k němu, živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému Bohem a jemu vzácnému, i vy , jako živé kameny se staví do duchovního domu, aby se stal svatým kněžstvím...teď pro ty, kteří věří, je tento kámen vzácný, ale pro ty, kteří nevěří, "kámen, který stavitelé zavrhli, se stal kamenem vrcholným."
Amen!
Modlitba:Nauč nás žít duchem života a ať zákon podporuje lásku a život, ne naopak.