Zde je na co se dívat:
* Vzhledem k tomu, že se Pluto přesunulo do Kozoroha spolu se svými kvadráty do Uranu, bude to nejočekávanější tranzit desetiletí a celé cesty Pluta Kozorohem. Abychom však porozuměli důležitosti této události, musíme porozumět roli Pluta v kosmickém dramatu na hlubší úrovni.
* Myslete na Zeuse/Jupitera jako na zákon a řád, který řídí vesmír, když jsme vzhůru. Od právního systému přes vlády a školy až po kalendáře a federální svátky… cokoli a vše, co vytváří pokojný, harmonický „celek“, který vládne zákonem, pořádkem, spravedlností, pravdou atd., spadá alespoň v ideálním případě do sféry Zeus/Jupiter.
* Pamatujte, že Hádes/Pluto je Zeus/Jupiterův bratr. Hádes vládne podsvětí, které není jen místem duší, smrti a znovuzrození, ale také snů a nevědomí. Je to místo, které je jako obrácená, společně přítomná verze našeho „bdělého vědomí“. Jeho pravidla jsou obrácená pravidla našeho světa, jeho řád, jeho bohatství a jeho pravda jsou verzí tohoto světa „chůze po stropě“, jako M.C. Kresba Eschera.
* Ale ve skutečnosti jsou Hádes a Zeus dvě strany téže mince. Podíváte-li se na existenci z hlediska života, získáte Zeuse, kompletního se všemi uživatelsky přívětivými pokyny k údržbě náboženství, školství, vlády, komunity, práva atd. Pokud se však na život díváte z hlediska smrt, pak získáte Hádes spolu s vnímáním změny, pomíjivosti, úpadku, smrti, hladu, chtíče, moci, zkaženosti a nevyhnutelné reality věčné a nesmrtelné duše, která leží za závojem tělesného života.
* Kdykoli se Pluto objeví v denní říši, přirozeně to zasahuje nebo představuje jinou logiku, než na jakou jsme zvyklí. Je to proto, že za, uvnitř nebo pod operačními programy, které nám dávají zdání věčného řádu v tomto světě, jsou vždy přítomny Hádovy ohně, postupně hoří, dokud…i hvězdy, sluneční soustavy a vesmíry nejsou pohlceny a zapomenuty.
* I když to může znít děsivě, pravdou je, že starověcí astrologové viděli tento kruh řádu a chaosu jako přirozený a sám o sobě nekonečný, nekonečný kruh těchto nekonečných cyklů. Platón podobně kdysi napsal:„Čas je pohyblivým obrazem věčnosti.“
* Takže, když Pluto zaklepe na dveře, co zažijeme? Zažíváme zničení hmotných pravidel, systémů, řádu a smyslu, které jsme považovali za nesmrtelné nebo věčné, když mohou být jen dočasné. Spravedlnost Pluta, logika Pluta, řád Pluta, to je konec pravidel, systémů, paradigmat a významů tohoto pomíjivého světa. Pluto je jako datum vypršení platnosti, které přichází na cokoli a všechno v hmotném světě, snažte se tomu vyhnout.
* Vezměte si například postupný nárůst veřejných/masových střeleb v místech, jako jsou chrámy, kostely a synagogy, nebo školy a univerzity, nebo dokonce veřejná místa, kam se lidé chodí radovat, slavit nebo se bavit. Vzhled Pluta způsobil, že se mnoho lidí v západním světě cítí „nebezpečně“, ale spíše než abychom kohokoli nebo cokoli obviňovali, i když je v horním světě Dia mnoho lidí na vině za to, že nechali vplížit se nepořádek a chaos, nás Pluto zve, abychom zírali. do prázdna trochu věrněji, než budete hledat řešení. Pluto nás vyzývá, abychom byli oživeni v srdci, probuzeni v končetinách, upozorněni na konečky našich vlasů a zrudli v krvi. Pluto nám připomíná, že z hořícího keře samotné existence není absolutně možné uniknout:strašlivý, divoký, krásný, tajemný, nekonečný a nevyhnutelně skutečný. Vzhled Pluta, skutečný dar Pluta, je říci:„Vezmi si na chvíli tu strašlivou krásu.“
* Když jsem jako malý chlapec vyrůstal v církvi, často jsem slýchal větu „Bázeň Boží je počátkem moudrosti“, ale druhá část, verš z knihy Přísloví, byla často vynechána, kde říká „a poznání Svatého je porozumění.“
* Dohromady nám tento verš z knihy Přísloví říká, proč je Pluto vlastně přítelem duše. Pluto je náš přítel, protože tento svět se rozpadá, neustále se rozpadá, ale my ne. Pluto je náš přítel, protože tento svět je tancem mezi řádem a chaosem, ale my nejsme. My, jako duše, jsme médiem a skrze něj se tyto cykly a kruhy soupeřících protikladů otáčejí stejně jistě jako planety.
* Když jsem byl na postgraduální škole, bydlel jsem v malé venkovské chaloupce a ráno a večer, za svítání a za soumraku, vycházeli jeleni a pásli se nedaleko mé zadní verandy. Nikdy nezapomenu, jak jsem se k nim naučil přistupovat. Musel jsem si dávat pozor, abych na ně nesměřoval své vědomí, ani nedělal náhlé, rychlé, nevědomé nebo zbrklé pohyby tělem. A kdybych to udělal, kdybych je vyděsil a jejich uši by vystřelily nahoru, pak bych se musel na chvíli usadit, ať jsem kdekoli, než budou pokračovat v pokojném jídle. Dokázali říct, jestli se hodlám znovu pohnout, nebo ne, mohli číst mé záměry, a tak jsem se musel naučit, jak se přirozeně po určitou dobu netoužit po pohybu, než se znovu pohnu. Pak, krůček po krůčku, přirozeně, možná najdu skutečné místo, u kterého je budu sledovat, skutečně je vidět, skutečně cítit a cítit ducha okamžiku, který byl úchvatně intimní.
* Duše je také jako jelen. Skrývá se. Při přiblížení je stále citlivější. Všímá si všeho. Je bdělý a bdělý. A ano, pokud neznáte duši, jakoukoli duši, co říci o naší vlastní, pak snadno uteče. Duše odpočívá a pokojně se rozvíjí všude tam, kde je dlouhý proud nepřerušované přítomnosti. Jeho jemné, křehké, dokonce ustrašené a chvějící se rysy se stávají krásnými, složitými a nebeskými ve světle klidného, proudícího a nepřerušovaného míru. Duše je tímto způsobem jako jelen.
* Takže na začátku, když se přibližujeme k duši, když jsou naše údy těžké a jsme prosyceni spánkem a chtíčem a tíhou našich iluzí, děláme příliš mnoho hluku a odstrašujeme ji. Ví lépe než my, jaké jsou naše záměry, a ze strachu před hlučným lovcem se rád schová.
* Na začátku, abychom se přiblížili duši, potřebujeme mít posvátnou úzkost, posvátný strach, jak nám říkají Přísloví. Musíme se k duši vyděšeně přiblížit, abychom ji odehnali. Přistupujeme k duši s obavami, že nejsme hodni být jejím publikem. Přistupujeme k duši zoufale, abychom sloužili někomu, kdo si zaslouží náš nejniternější obdiv.
* Potom, jakmile zahlédneme, jakmile pochopíme liturgii duše, posvátný strach potřebný k tomu, abychom k ní opatrně přistoupili, pak náš strach změkne v porozumění. Začínáme chápat, proč všechen strach, celé peklo, všechny starosti, všechna křehkost, všechna zkáza a smrt, všechen chaos a zranitelnost, stojí jako strážci duše i jako merkurijští průvodci, kteří nás zavedou do jejích nejbohatších a nejvnitřnější komory.
* To je důvod, proč Hádes doslova znamená „bohatství“.
* Je to naše hmotná jistota, arogance, dobrota, pyšné úmysly, znalosti a bohatství, co nás chrání před hroznou krásou a konečnou realitou duše a duše našich duší. A tak není divu, že existuje Hádes, strážce skutečného bohatství, ničitel pýchy. Hádes je noční můra, která nás vrací z hrdého spánku, předzvěst, která hrozí zničit, cena, na kterou nemůžeme snést pomyšlení, protože nás přivádí zpět na to jednoduché, křehké místo...ve směsi úsvitu a soumraku, kde jsme viděni pro křehké, věčné bytosti, kterými jsme.
* Kdykoli nám Pluto umožní nahlédnout do duše, do našeho skutečného bohatství mimo racionální řád tohoto světa, dostaneme dar nového života. Ale co je to ten nový život? Pokud to není nic jiného než úleva, kterou zažíváme poté, co jsme přežili strach, pak jsme se nic nenaučili. A mnoho lidí dělá právě toto. Poté, co jsme zažili střet s Plutem, jako jen vzrušující jízdu, použijeme adrenalin a zakřičíme na Dia:„U Jove! Po tom šíleném zážitku se cítím jako znovuzrozená. Co teď budu dělat se vší tou energií?“
* A tak náš smutný cyklus pokračuje...od jednoho oltáře na sociálních sítích a zpovědi k dalšímu, od jednoho osobního příběhu o smrti a znovuzrození k dalšímu, snažíme se z každé smrti udělat naše osobní vítězství a potvrzení...
* Ale jak jednou napsal James Hillman o naší těžké kultuře Zeus:„Nemůžeme ukrást nějakou porážku z čelistí tohoto vítězství?“
* Jak poznáte, že Pluto na někom pracuje? Jejich práce ve světě se prohlubuje, zatímco ego ztišuje. Protože pokud si ego vzalo lekci z Pluta, pak ví, že těžké nohy a hlasité zvuky odstrašují jeleny.
* Je tedy ironií, posvátnou ironií, že Pluto nejprve přichází jako těžká, temná a zlověstná síla v našich snech, jako lovec, ale nechává nás s laněmi očima, ostražité, krásně se chvějící a moudré.
* Bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti a poznání Svatého přináší porozumění. To říkají Přísloví.
* A jak poznáte, že někdo rozvíjí vztah s Plutem? Jejich láska k Plutu je váhavá, opatrná, opatrná a všímavá. Nezvou Pluto a nebojí se Pluta, ale důvěřují Plutu.
* Nakonec si představme, že stejně jako toužíme vidět duši, bez ohledu na cenu, duše naší duše touží také vidět nás. Duše všech duší je ve skutečnosti to, co nás, každého z nás, vždy volá z děsivého spánku zpět do nebeských zahrad. Protože se ukazuje, že duše není sama, ale je spojena velkým nebeským shromážděním, kde nikdo a nic není opomenuto, kde je nevýslovné bohatství a v sázce není nic jiného než stále více lásky. Zde ve své nejzranitelnější a nejoriginálnější pozici zjišťujeme, že se k nám vždy přibližuje se stejnou láskou tím, k čemu přistupujeme.
Modlitba:Pane pravého bohatství, ukaž nám, jak kráčet oduševněle k tobě. Dejte nám chvějící se touhu přiblížit se k vám.