Jako Venuše a Jupiter ve Lvu se připravují na kvadraturu Saturna ve Štíru (a udělají to jako stanice Saturn kvůli retrográdnímu pohybu Venuše a pomalejšímu pohybu Saturnu), díváme se na téma nebo předměty královského bohatství a akumulace (Jupiter/Venuše ve Lvu ) a jeho vztah k temnotě, moci, korupci, ovládání a chamtivosti (Saturn ve Štíru). Přijmeme smrt, úpadek nebo zničení dřívějšího způsobu života, který privilegoval přemíru a povrchní totemy úspěchu a prestiže? Dovolíme, aby se zrodil nový? Nebo budeme setrvávat ve svém šílenství, budeme i nadále ztrácet hlavu (Medusino zlé oko) a uvízneme ve sestupné spirále, kterou si sami vytvořili?
Může to znít dramaticky, ale je důležité to zesílit dynamický, vyhodit to do povětří, abychom mohli vidět tyto aspekty při práci v té či oné oblasti našeho života. Žijeme v rámci našich možností? Odmítáme vidět důvod? Popíráme zjevné známky omezení...zřejmá „ne“ nebo zákazy, které jsou mezi námi a našimi požadovanými výsledky? Odmítáme se pustit a domníváme se, že vlastně nikam nemůžeme jít bez vedoucí ruky nebes?
Znamením zdraví je často někdo, kdo nesní celý talíř jídla, ale zastaví se když si uvědomí, že jsou sytí, zvláště když je na talíři příliš mnoho jídla. Zastavujeme se, když bychom měli?
Na druhou stranu, do jaké míry obavy a očekávání ze selhání a zániku zatemňují náš úsudek o budoucnosti právě teď? Do jaké míry strach diktuje naše volby a vnímání a proč se prostě nemůžeme vzdát a věřit, že „co bude, bude? Schopnost rozpoznat, že se nám něco vymyká z rukou, také není jen vzdáním se naší kontroly…je to také o zázraku toho, co můžeme vidět, když revidujeme události z hlediska něčeho jiného než zcela osobní kontroly. Dar nechat jít není jen o smrti ega jinými slovy...je to také o zrození nebo uznání, slavné viditelnosti samotného božství. Nechat jít tedy není něco, za co bychom si měli dávat odznak za zásluhy… alespoň ne vždy. Stejně tak jde o to, dát si dar toho, co vidíme, místo osobní kontroly...namísto celého paradigmatu kontroly NEBO jejího vzdání se.
Jak se tedy obdarujeme právě teď tímto druhem vidění? Jak nemůže být tento okamžik omezení přeměněn na ego a jeho duchovní rozvojovou snahu… jako „musíme projít touto výzvou, abychom mohli projít duchovní úrovní 9“. Místo toho, jak to může být o svržení šupin z našich očí, abychom mohli jednoduše vidět z jiného referenčního středu a dosáhnout úplně jiného obvodu?
Modlitba:Ve svých snech vidím armáda štítů odrážejících sluneční světlo do vašich a mých očí. Světlo za světlem a porozumění, které odstraňuje požár tváří v oblacích...dokud se modré řeky neotevřou jedna za druhou a my stojíme ve vizi všeho, čím jsme, čím jsme byli a čím bychom se ještě mohli stát. . Rukou takového stvoření, nech to být. Amen.